Ježíš

Umírá stále, vstává stále;
blesk lásky dojde mnohem dále
než smrti zkázonosný dech.
Vždy čistší v každém probuzení
sen každý v božství jej víc mění,
den dřímá v jeho pohledech.

Ať svět jej tupí drzým šklebem,
je srdcí geniem i chlebem;
den vzplá, to zjevno bude všem.
Z nás v každém jeho část se tají,
myšlénky na skráni mu plají,
jej dítě volá s úsměvem.

A doba vědy, šklebu chtivá
jest pouze jeho slovem živa,
ať chcem, či nechcem, žije v nás!
On pronik’, produševnil hmotu
a lidstvo celé ku životu
a k plesu volá jeho hlas.

Ideal člověka chceš celý,
jenž mře a trpí, miluje-li
své mučenníky, z lidstva řad
kde najdeš obličej tak vlídný?
Onť věčný Člověk, mudrc klidný,
dlaň jemuž každý stisk’ by rád.