Evangelisté

Nad listy, posud nic kde netmělo se psáno,
když umřel Člověk-Bůh, tam čtyři muži snili,
ten v sever obrácen, ten v jih, ten v západ, v ráno:
to Lukáš, Marek, Jan a Matouš byli.

      Nad bílý list co v jejich spory
      stín pochmurné se skláněl hory,
      co snili v tmách a vichřici,
      na kříži, který trčel k nebi,
      obrovské mrtvoly vše hřeby
      růst začly jako žijící.

Stal orlem báječným se první hřebík svatý,
stal druhý volem se a mohutným lvem třetí
a čtvrtý andělem, jenž křídel pár zved’ zlatý
a v hlavě, kde je zrak, měl blesky v změti.

      Ti s Kalvarie slétli na zem,
      strom chmurný opustili rázem;
      od lůžka hrůzy každý spěl
      a v stínu, v němž jdem’ pohroužení,
      těm čtyrem k uchu slet’ a v snění
      co věděl, vše jim vyprávěl.