Dvě růže
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Dvě růže |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Jan Dunovský |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | Anemonky. Básně omladiny jižních Čech. Vydáno 1871. s. 21. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{}} |
| Související: | |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Na hřbitově blíže dveří
dva jsou hroby osamělé;
kdo tu ve tmě jejich leží,
nehlásí ti pomník žele.
Přišlo jaro. Na sousedních
hrobech růže rozkvétají,
a větérkách o poledních
k sobě jako v náruč vlají.
Přišel mladík — oheň vřelý —
na hrob otce pro žehnání,
přišla dívka v čistém želi
pro matky lkát milování.
Když mladíku oči zvlhly,
panna když se pomodlila,
po růži si z keře strhli,
dvě ňádra je uhostila.
Rozešli se. A když k hrobu
přicházeli v touhy hnutí,
spatřila je dobu jednu
luna v lásky obejmutí. —
