Doma/Šumaři

Doma Karel Václav Rais
U brány nebeské	Šumaři	Pohřeb v lese

Údaje o textu
Titulek:	Šumaři
Autor:	Karel Václav Rais
Zdroj:	RAIS, Karel Václav. Doma. Nové Město nad Metují: Bohdan Böhm, 1884. s. 10–12 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Stála chaloupka pod strání,
milá, jak hnízdo na dlani.

Čepici měla ze slámy
a netřesk used na trámy.

Okénka dvě jen maličká,
jako ta modrá vajíčka.

V tom domku stále bujaři
žili dva čeští šumaři.

To tatík šumař, šedý kmet,
a synek sotva s tuctem let.

Na housle hráli pospolu,
hned do smíchu, zas do bolu.

Tak táhli denně po kraji —
a všude hned jak o máji.

Omladla každá vesnička
a všude samá písnička.

A všude plno hovoru,
tak jako v máji po boru.

Že byli všude vítáni,
grošíky létly do dlaní.

Tak jednou v divé vichřici
zas přišli v rodnou světnici.

Tu synek v tichém kvílení,
že hlavu má jak v plameni…

Ustlal mu otec na lůžku,
přidal mu svoji podušku.

A žár by schladl na čele,
zahrál mu písně veselé.

Tak hrál mu zticha noc a den,
však v loži stále tichý sten.

I šeptal synkův svadlý ret,
že zahráti chce naposled…

Pak plamen v oku zvolna shas’ —
a synek v loži jako mráz.

Tu otec rval si šediny,
že ztratil klenot jediný.

U lože klečel potom tich,
však bolů roj se v srdci líh’.

Zanesl tělo za horu,
na hřbitov ve stín javoru.

Břečťanu dal mu na skráně
a staré housle do dlaně.

Uložil synka do jámy
a rov ten skropil slzami.

Naposled zahrál synkovi,
co v písni té — kdo vypoví?

Mrtvému družné pěnice
pějí teď písní tisíce.

A otec, starý sirota,
světem se v smutku plihotá.

Bolesti vrásky na čele,
zas hraje písně veselé.

Však co v těch písních vypráví,
ví jen ten javor dumavý.