Důvěra (Krásnohorská)

Nechť mluvíte, že v tísni skutečnosti,
že váhou hmoty, všednosti a vad
let jarých tužeb klesne umdleností
a květné sny že musí zanikat:
přec nevěřím, že může v duši zdravé
zdroj ideálů někdy vypráhnout,
a nechť se vůkol kupí pravdy tmavé,
chci pravdu jasnou nad ně pozdvihnout.

Neb vím, že může v bludu cnosť se krýti
a ve tmách tisíc světel beze jmen,
že duše starcova můž mladou býti
a rek i v poutech zůstat svoboden.
Ó věřím, že ta vroucnosť Bohem daná
v tom, kdo jí věren, věrně plápolá,
já vím, že mysl krásou požehnaná
i v životě i v smrti odolá.

Já věřím v ducha neporušitelnosť,
kdy sebe zná a vládne člověkem;
v něm trůní Bůh, v něm dýše nesmrtelnosť,
a může pohrdat on životem.
Kdož zápasit máš s losem smrtelníka,
ó staň se druhým stvořitelem svým!
Vznes duši svou! nech osud — protivníka —
se plazit pod svým letem ohnivým.

(Z máje žití.)