Cena svobody/Břemeno žurnalistiky

Cena svobody
Obraz, identita, připsání, autorství	Břemeno žurnalistiky	Architektura = moc

Údaje o textu
Titulek:	Břemeno žurnalistiky
Podtitulek:	Nekonečný a neřešitelný dluh
Autor:	Théophile Pillault
Zdroj:	T. Pillault: The Burden of Journalism. in Cost of Freedom. S. 119–121. Dostupné online.
Vydáno:	2015
Licence:	CC0
Překlad:	Miroslav Langer
Licence překlad:	CC0

Věnujeme se žurnalistice, zpravidla hned od chvíle, kdy smíme pracovat. Po více než 15 letech psaní zpráv a rozhovorů ale vidím, jak stále odmítáme nazvat ji prostě zaměstnáním, protože její cena je ve srovnání s výnosy tak vysoká. Vysoká pro naše životy, nejisté a odkázané na média, která si ani nezaslouží naši pozornost. Vysoká pro profesi samu, kterou občas špiníme pochybnou deontologickou hygienou, nebo dokonce mimetismem, což je ještě horší.

Reportéry a shromažďovatele informací, kteří se vyrovnávají se stále méně jednotnou žurnalistickou praxí, ovládá víc a víc individualismus. Žurnalistika byla vždy hrou pro bohaté, jak mnozí z nich vědí, ale situace se nebezpečně zhoršuje; čím se tato práce stává ohroženější, tím víc se dostává pod ekonomickou nadvládu.

Nízký počet francouzských syndikovaných žurnalistů^{[red 1]} nedává smysl, jelikož jsou stejně všichni vrženi do závodů v publikování. Kupříkladu z novinářských fotografů registrovaných ve Francii je méně než čtvrtina členy své profesionální organizace.

Žurnalistika už nemá čas zamyslet se sama nad sebou: Zpráva střídá druhou v tempu, se kterým čtenář nemůže držet krok. A ani to není podstatné, protože všechny zprávy jsou stejné.

Zdá se, že se žurnalistické vyprávění zredukovalo na reportování o nestabilitách jako jsou geografické konflikty, pohyby na finančních trzích a úspěšnost na mezinárodním poli. Bojiště v Sýrii se na několik let zdánlivě stala jen pracovištěm pro fotografy. Ve Francii se příspěvek médií omezil na hlasy veřejnosti o přílivu běženců nebo řeckém dluhu. Pokud se nevyčerpává sledováním společenských rubrik, spokojí se velká část specializovaného tisku s přebíráním citací z Facebooku nebo Googlu.

V těchto podmínkách je těžké přitáhnout pozornost k oceňovanému internetovému dobrovolníkovi a vývojáři svobodného webu Basselu Khartabilovi, který je od 15. března 2012 neoprávněně vězněn. Stojí na složité křižovatce mezi médii a státními zájmy a hovořit o jeho zmizení předpokládá analytickou úroveň, které francouzská média – a kdyby to byla jen ta – podle všeho nedosahují. Mezi mnoha dalšími konflikty boj o informace v tomto konkrétním případě nepronikne do newsroomů, které vypadají stále víc jako dominantní zákulisí celého systému, aniž by proti tomu byl jakýkoli odpor.

Když se střetáváme s těmito ideologickými bariérami, jak můžeme doufat, že získáme víc lidí kromě těch uzavřených kroužků již přesvědčených o tom, že je třeba číst analýzy disidentů?

Dodnes jsme nenašli uspokojivý postup, jak zajistit produkci a šíření chemicky čistých informací, očištěných od politických, institucionálních nebo osobních zájmů.

Stejné otázky se vážou i k online žurnalistice. Neo-data žurnalisté? Internetoví dokumentaristé? Datavizualizátoři? Jsou pod stejným tlakem jako jejich papíroví předchůdci. Internet nemůže přinášet jiný typ masových informací, který by se oprostil od logiky zisku a industriální koncentrace, která postihuje celý mediální sektor.

Předávání našich analýz, odlišných názorů nebo obrazů v prostředí svobodného sdílení informací představuje poslední vítězství lidí z malých médií. Ale na jak dlouho? Po 15 letech článků psaných na okraj, nehonorovaných reportáží a materiálů, které skoro nikdo nečte – není čas poslechnout si důvody a podívat se na výsledky? Co by nám řekly?

Možná tato práce neexistuje. Nebo už neexistuje.

Ale jen málokteré společnosti mohou předstírat, že se oprostí od svobodných systémů na informace. A tak musíme stát v přední linii.

Protože žurnalistika a ideje nic nestojí, je dnes Bassel Khartabil vězněn a další ženy a muži budou vězněni po něm. Svoboda nic nestojí. Je tu jen nekonečný a neřešitelný dluh, který nemůže být ničím uhrazen.

Vzdejme čest tomuto dluhu, dokud naše specifika konečně nezačnou rezonovat od newsroomů až po mediální školy a ještě dál, až do všech společností, které se chtějí osvobodit.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Syndikovaná žurnalistika je žurnalistika, jejíž výstup od jednoho autora je publikován větším množstvím médií; typické jsou syndikované komentáře otiskované ve větším množství deníků.