Bible Kralická/Izaiáš

Z Wikisource, volně dostupné knihovny

←   Píseň Šalamounova

Bible Kralická Izaiáš Izaiáš

Jeremiáš   →

[editovat] Kapitola 1.

¹ Vidění Izaiáše syna Amosova, kteréž viděl o Judovi a Jeruzalému, za dnů Uziáše, Jotama, Achasa a Ezechiáše, králů Judských.
² Slyšte nebesa, a ušima pozoruj země, nebo Hospodin mluví: Syny jsem vychoval a vyvýšil, oni pak strhli se mne.
³ Vůl zná hospodáře svého, a osel jesle pánů svých; Izrael nezná, lid můj nesrozumívá.
⁴ Ach, národe hříšný, lide obtížený nepravostí, símě zlostníků, synové nešlechetní, opustili Hospodina, pohrdli svatým Izraelským, odvrátili se zpět.
⁵ Proč, čím více biti býváte, tím více se odvracujete? Všecka hlava jest neduživá, a všecko srdce zemdlené.
⁶ Od zpodku nohy až do [vrchu] hlavy není na něm místa celého, [jen] rána a zsinalost, a zbití zahnojené, aniž se vytlačuje, ani uvazuje, ani olejem změkčuje.
⁷ Země vaše spustla, města vaše vypálena ohněm; zemi vaši před vámi cizozemci zžírají, a v poušť obracejí, tak jakž [vše] kazí cizozemci.
⁸ I zůstala dcera Sionská jako boudka na vinici, jako chaloupka v zahradě tykevné, a jako město zkažené.
⁹ Byť nám byl Hospodin zástupů jakkoli malička ostatků nezanechal, byli bychom jako Sodoma, byli bychom Gomoře podobni.
¹⁰ Slyšte slovo Hospodinovo, knížata Sodomská, ušima pozorujte zákona Boha našeho, lide Gomorský:
¹¹ K čemu jest mi množství obětí vašich? dí Hospodin. Syt jsem zápalných obětí skopců a tuků krmných hovad, a krve volků a beránků a kozlů nejsem žádostiv.
¹² Že přicházíte, abyste se ukazovali přede mnou, kdož toho z ruky vaší hledal, abyste šlapali síně mé?
¹³ Nepřinášejte více oběti oklamání. Kadění v ohavnosti mám, novměsíců a sobot a svolávání nemohu [trpěti], (nepravost [jest]), ani shromáždění.
¹⁴ Novměsíců vašich a slavností vašich nenávidí duše má; jsou mi břemenem, ustal jsem, nesa je.
¹⁵ Protož, když rozprostíráte ruce vaše, skrývám oči své před vámi, a když množíte modlitbu, neslyším; ruce vaše krve plné jsou.
¹⁶ Umejte se, očisťte se, odvrzte zlost skutků vašich od očí mých, přestaňte zle činiti.
¹⁷ Učte se dobře činiti, hledejte soudu, pozdvihněte potlačeného, dopomozte k spravedlnosti sirotku, zastaňte vdovy.
¹⁸ Poďtež nu, a poukažme [sobě], praví Hospodin: Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí; budou-li červení jako šarlat, jako vlna budou.
¹⁹ Budete-li povolní a poslušní, dobré věci země jísti budete.
²⁰ Pakli nebudete povolní, ale zpurní, od meče sežráni budete; nebo ústa Hospodinova mluvila.
²¹ Jak tě nevěstkou učiněno to město věrné, plné soudu! Spravedlnost přebývala v něm, nyní pak vražedlníci.
²² Stříbro tvé obrátilo se v trůsky, víno tvé smíšeno s vodou.
²³ Knížata tvá zpurná a tovaryši zlodějů, jeden každý z nich miluje dary, a dychtí po úplatcích; sirotku k spravedlnosti nedopomáhají, a pře vdovy před ně nepřichází.
²⁴ Protož dí Pán, Hospodin zástupů, silný Izraelský: Aj, jáť se potěším nad protivníky svými, a vymstím se nad nepřátely svými,
²⁵ Když zase obrátím ruku svou na tě, až přepálím dočista trůsky tvé, a odejmu všecken cín tvůj,
²⁶ A obnovím soudce tvé tak jako na počátku, a rádce tvé jako s prvu. A tu potom slouti budeš městem spravedlnosti, městem věrným.
²⁷ Sion v soudu vykoupen bude, a kteříž zase uvedeni budou do něho, v spravedlnosti.
²⁸ Setření pak přestupníků a nešlechetných v náhle [přijde], a kteříž opouštějí Hospodina, docela zahynou.
²⁹ Nebo zahanbeni budete pro háje, ponichž jste toužili, a zastydíte se pro zahrady, kteréž jste sobě zvolili.
³⁰ Budete zajisté jako dub, s něhož lístí prší, a jako zahrada, v níž vody není.
³¹ I bude nejsilnější jako koudel, a učinitel jeho jako jiskra; i bude to obé hořeti spolu, a nebude žádného, ješto by uhasiti mohl.

[editovat] Kapitola 2.

¹ Slovo, kteréž viděl Izaiáš syn Amosův o Judovi a Jeruzalému.
² I stane se v posledních dnech, že utvrzena bude hora domu Hospodinova na vrchu hor, a vyvýšena nad pahrbky, i pohrnou se k ní všickni národové.
³ A půjdou lidé mnozí, říkajíce: Poďte, a vstupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova, a bude nás vyučovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho. Nebo z Siona vyjde zákon, a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.
⁴ Onť bude souditi mezi národy, a trestati bude lidi mnohé. I zkují meče své v motyky, a oštípy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu meče, a nebudou se více učiti boji.
⁵ Dome Jákobův, poďtež, a choďme v světle Hospodinově.
⁶ Ale ty jsi opustil lid svůj, dům Jákobův, proto že jsou naplněni [ohavnostmi národů] východních, a jsou pověrní jako Filistinští, a smyšlínky cizozemců že sobě libují.
⁷ K tomu naplněna jest země jejich stříbrem a zlatem, tak že není konce pokladům jejich; naplněna jest země jejich i koňmi, vozům pak jejich počtu není.
⁸ Naplněna jest také země jejich modlami; klanějí se dílu rukou svých, kteréž učinili prstové jejich.
⁹ Klaní se obecný člověk, a ponižuje se i přední muž; protož neodpouštěj jim.
¹⁰ Vejdi do skály, a skrej se v prachu před hrůzou Hospodinovou, před slávou důstojnosti jeho.
¹¹ [Tuť] oči vysoké člověka sníženy budou, a skloněna bude vysokost lidská, ale Hospodin sám vyvýšen bude v ten den.
¹² Nebo den Hospodina zástupů [se blíží] na každého pyšného a zpínajícího se, i na každého vyvýšeného, i bude ponížen,
¹³ I na všecky cedry Libánské vysoké a vyvýšené, i na všecky duby Bázanské,
¹⁴ I na všecky hory vysoké, i na všecky pahrbky vyvýšené,
¹⁵ I na všelikou věži vysokou, i na všelikou zed pevnou,
¹⁶ I na všecky lodí mořské, i na všecka malování slibná.
¹⁷ A sehnuta bude pýcha člověka, a snížena bude vysokost lidská, ale vyvýšen bude Hospodin sám v ten den,
¹⁸ Modly pak docela vymizejí.
¹⁹ Tehdy půjdou do jeskyní skal a do roklí země, před hrůzou Hospodinovou a slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi.
²⁰ V ten den zavrže člověk modly své stříbrné a modly své zlaté, kterýchž mu nadělali, aby se klaněl, [totiž] krtům a netopýřům.
²¹ I vejde do slují skal a do vysedlin jejich před hrůzou Hospodinovou, a před slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi.
²² Přestaňtež [doufati] v čě jehož dýchání v chřípích jeho jest. Nebo zač má jmín býti?

[editovat] Kapitola 3.

¹ Nebo aj, Pán, Hospodin zástupů, odejme od Jeruzaléma a Judy hůl a podporu, všelijakou hůl chleba a všelikou podporu vody,
² Silného i muže válečného, soudce i proroka, mudrce i starce,
³ Padesátníka i počestného, i rádci, i vtipného řemeslníka, i výmluvného,
⁴ A dám jim děti za knížata; děti, pravím, panovati budou nad nimi.
⁵ I bude ssužovati v lidu jeden druhého, a bližní bližního svého; zpurně se postaví dítě proti starci, a chaterný proti vzácnému.
⁶ Pročež se chopí jeden každý bratra svého z domu otce svého, [a dí]: Máš oděv, knížetemnaším budeš, a pád tento zdrž rukou svou.
⁷ [Ale on] přisáhne v ten den, řka: Nebuduť vázati [těch ran], nebo v domě mém není chleba ani oděvu; neustanovujtež mne knížetem lidu.
⁸ Nebo se obořil Jeruzalém, a Juda padl, proto že jazyk jejich a skutkové jejich jsou proti Hospodinu, k dráždění očí slávy jeho.
⁹ Nestydatost tváři jejich svědčí proti nim; hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují, [a] netají. Běda duši jejich, nebo sami na sebe uvodí zlé.
¹⁰ Rcete spravedlivému: Dobře bude; nebo ovoce skutků svých jísti bude.
¹¹ [Ale] běda bezbožnému, zle bude; nebo odplata rukou jeho dána jemu bude.
¹² Lidu mého knížata [jsou] děti, a ženy panují nad ním. Lide můj, kteříž tě vodí, svodí tě, a cestu stezek tvých ukrývají.
¹³ Stojíť Hospodin k rozsudku, stojí, pravím, k rozsudku [s] lidmi.
¹⁴ Hospodin k soudu přijde proti starším lidu svého a knížatům jejich, a [dí]: Vy jste pohubili vinici [mou], loupež chudého jest v domích vašich.
¹⁵ Proč vy nuzíte lid můj, a tváře chudých zahanbujete? praví Pán, Hospodin zástupů.
¹⁶ I dí Hospodin: Proto že se pozdvihují dcery Sionské, a chodí s vytaženým krkem, a pasou očima, protulujíce se, a zdrobna kráčejíce, i nohama svýma lákají,
¹⁷ Protož okydne Pán prašivinou vrch hlavy dcer Sionských, a Hospodin hanbu jejich obnaží.
¹⁸ V ten den odejme Pán okrasu těch nástrah, totiž paučníky a halže,
¹⁹ Jablka zlatá a spinadla a čepce,
²⁰ Biréty a zápony, tkanice, punty a náušnice,
²¹ Prsteny a náčelníky,
²² Proměnná roucha, i plášťky, i roušky, i vačky,
²³ I zrcadla, i čechlíky, i věnce, i šlojíře.
²⁴ A budeť místo vonných věcí hnis, a místo pasů roztržení, a místo strojení kadeří lysina, a místo širokého podolku bude přepásání pytlem, obhoření pak místo krásy.
²⁵ Muži tvoji od meče padnou, a silní tvoji v boji.
²⁶ I budou plakati a kvíliti brány jeho, a spustlý na zemi seděti bude.

[editovat] Kapitola 4.

¹ I chopí se sedm žen muže jednoho v ten den, a řeknou: Chléb svůj jísti budeme, a rouchem svým se odívati, toliko ať po tobě se jmenujeme; odejmi pohanění naše.
² V ten den bude výstřelek Hospodinův ušlechtilý a slavný, a plod země výtečný a krásný, [totiž] ti, kteříž zachováni budou z Izraele.
³ I stane se, [že] kdož bude zanechán na Sionu, a pozůstaven bude v Jeruzalémě, svatý slouti bude, každý, kdož jest zapsán k životu v Jeruzalémě,
⁴ Když Pán smyje nečistotu dcer Sionských, a krev Jeruzaléma vyplákne z něho v duchu soudu a v duchu horlivosti.
⁵ A stvoří Hospodin nad každým obydlím hory Sion, a nad každým shromážděním jejím oblak ve dne, a dým a blesk plápolajícího ohně v noci; nebo nad všecku slávu [bude] zastření.
⁶ A bude stánkem k zastěňování ve dne před horkem, a za útočiště a skrýši před přívalem a deštěm.

[editovat] Kapitola 5.

¹ Zpívati již budu milému svému píseň milého svého o vinici jeho: Vinici má milý můj na vrchu úrodném.
² Kterouž ohradil, a kamení z ní vybral, a vysadil ji vinným kmenem výborným, a ustavěl věži u prostřed ní, také i pres udělal v ní, a očekával, aby nesla hrozny, ale vydala plané víno.
³ Nyní tedy, obyvatelé Jeruzalémští a muži Judští, suďte medle mezi mnou a vinicí mou.
⁴ Což ještě činěno býti mělo vinici mé, ješto bych jí neučinil? Proč, když jsem očekával, aby nesla hrozny, plodila plané víno?
⁵ A protož oznámím vám, co já učiním vinici své: Odejmu plot její, a přijde na spuštění; rozbořím hradbu její, i přijde na pošlapání.
⁶ Zapustím ji, nebude řezána, ani kopána, i vzroste na ní bodláčí a trní; oblakům také zapovím, aby nevydávali více na ni deště.
⁷ Vinice zajisté Hospodina zástupů dům Izraelský jest, a muži Judští révové milí jemu. Očekával pak soudu, a aj, nátisk; spravedlnosti, a aj, křik.
⁸ Běda [vám], kteříž připojujete dům k domu, a pole s polem spojujete, tak že místa [jiným] není, jako byste sami rozsazeni byli k přebývání u prostřed země.
⁹ V uši mé [řekl] Hospodin zástupů: Jistě žeť domové mnozí zpustnou, velicí a krásní bez obyvatele budou.
¹⁰ Nadto deset dílců viničných vydá láhvici jednu, a semena chomer vydá efi.
¹¹ Běda těm, kteříž ráno vstávajíce, chodí po opilství, a trvají při tom do večera, až je víno [i] rozpaluje.
¹² A harfa, loutna a buben, a píšťalka,a víno bývá na hodech jejich; na skutky pak Hospodinovy nehledí, a díla rukou jeho nespatřují.
¹³ Protož v zajetí půjde lid můj, nebo jest bez umění; a slavní jeho [budou] hladovití, a množství jeho žízní usvadne.
¹⁴ Pročež rozšířilo [i] peklo hrdlo své, a rozedřelo nad míru ústa svá, i sstoupí [do něho] slavní její a množství její, i hluk její, i ti, kteříž se veselí v ní.
¹⁵ A tak sehnut bude člověk, a ponížen muž, a oči pyšných sníženy budou,
¹⁶ Hospodin pak zástupů vyvýšen bude v soudu, a Bůh silný [a] svatý ukáže se svatý v spravedlnosti.
¹⁷ I pásti se budou beránkové podlé obyčeje svého, a ostatky těch tučných, navrátíce se, jísti budou.
¹⁸ Běda těm, kteříž táhnou nepravost za provazy marnosti, a jako provazem u vozu hřích;
¹⁹ Kteříž říkají: Nechať pospíší, a nemešká dílem svým, abychom viděli, a nechať se přiblíží, a přijde rada [toho] Svatého Izraelského, abychom zvěděli.
²⁰ Běda těm, kteříž říkají zlému dobré, a dobrému zlé, kladouce tmu za světlo, a světlo za tmu, pokládajíce hořké za sladké, a sladké za hořké.
²¹ Běda těm, kteříž jsou moudří sami u sebe, a vedlé zdání svého opatrní.
²² Běda těm, kteříž jsou silní ku pití vína, a muži udatní k smíšení nápoje opojného;
²³ Kteříž ospravedlňují bezbožného pro dary, spravedlnost pak spravedlivých odjímají od nich.
²⁴ Z té příčiny, jakož plamen ohně zžírá strniště, a plevy plamen v nic obrací, [tak] kořen jejich bude jako shnilina, a květ jejich jako prach vzejde; nebo zavrhli zákon Hospodina zástupů, a řečí svatého Izraelského pohrdli.
²⁵ Pročež rozpáliv se prchlivostí Hospodin na lid svůj, a vztáh ruku svou na něj, porazil jej, tak že se hory zatřásly, a těla mrtvá jejich jako hnůj u prostřed ulic. V tom však ve všem neodvrátila se prchlivost jeho, ale předce ruka jeho jest vztažená.
²⁶ Nebo vyzdvihne korouhev národu dalekému, a zahvízdne naň od končin země, a aj, rychle [a] prudce přijde.
²⁷ Žádného ustalého ani klesajícího nebude mezi nimi; nebude dřímati ani spáti, aniž se rozepne pás bedr jeho, aniž se strhá řemen obuví jeho.
²⁸ Střely jeho ostré, a všecka lučiště jeho natažená; kopyta koňů jeho jako škřemen souzena budou, a kola jeho jako vichřice.
²⁹ Řvání jeho jako [řvání] lva, a řváti bude jako lvíčata; a mumlati bude, a pochytí loupež a uteče, aniž bude, kdo by vydřel.
³⁰ A zvučeti bude nad ním v ten den, jako zvučí moře. Tehdy pohledíme na zemi, a aj, mrákota [a] úzkost; [nebo] se i světlo zatmí při pohubení jejím.

[editovat] Kapitola 6.

¹ Léta, kteréhož umřel král Uziáš, viděl jsem Pána sedícího na trůnu vysokém a vyzdviženém, a podolek jeho naplňoval chrám.
² Serafínové stáli nad ním. Šest křídel měl každý z nich: dvěma zakrýval tvář svou, a dvěma přikrýval nohy své, a dvěma létal.
³ A volal jeden k druhému, říkaje: Svatý, svatý, svatý Hospodin zástupů, plná jest všecka země slávy jeho.
⁴ A pohnuly se podvoje veřejí od hlasu volajícího, a dům plný byl dymu.
⁵ I řekl jsem: Běda mně, jižť zahynu, proto že jsem člověk poškvrněné rty maje, k tomu u prostřed lidu rty poškvrněné majícího bydlím, [a] že krále Hospodina zástupů viděly oči mé.
⁶ I přiletěl ke mně jeden z serafínů, maje v ruce své uhel řeřavý, kleštěmi vzatý z oltáře,
⁷ A dotekl se úst mých, a řekl: Aj hle,dotekl se [uhel] tento úst tvých; nebo odešla nepravost tvá, a hřích tvůj shlazen jest.
⁸ Potom slyšel jsem hlas Pána řkoucího: Koho pošli? A kdo nám půjde? I řekl jsem: Aj já, pošli mne.
⁹ On pak řekl: Jdi, a rci lidu tomu: Slyšte slyšíce, a nerozumějte, a hleďte hledíce, a nepoznávejte.
¹⁰ Zatvrď srdce lidu toho, a uši jeho zacpej, a oči jeho zavři, aby neviděl očima svýma, a ušima svýma neslyšel, a srdcem svým nerozuměl, a neobrátil se, a nebyl uzdraven.
¹¹ A když jsem řekl: Až dokud, Pane? i odpověděl: Dokudž nezpustnou města, tak aby nebylo žádného obyvatele, a domové, aby nebylo [v nich] žádného člověka, a země docela nezpustne,
¹² A nevzdálí Hospodin všelikého člověka, a nebude dokonalého zpuštění u prostřed země;
¹³ Dokudž ještě v ní nebude desateré [zhouby], a teprv zkažena bude. [Ale] jakož ono jilmoví, a jako doubí onoho náspu podporou jest, [tak] símě svaté jest podpora její.

[editovat] Kapitola 7.

¹ I stalo se za dnů Achasa syna Jotamova, syna Uziáše, krále Judského, že přitáhl Rezin král Syrský, a Pekach syn Romeliáše, krále Izraelského, k Jeruzalému, aby bojoval proti němu, ale nemohl ho dobyti.
² I oznámeno jest domu Davidovu v tato slova: Spikla se země Syrská s Efraimem. Pročež pohnulo se srdce jeho, i srdce lidu jeho, tak jako se pohybuje dříví v lese od větru.
³ Tedy řekl Hospodin Izaiášovi: Vyjdi nyní vstříc Achasovi, ty a Sear Jašub syn tvůj, až na konec struhy rybníka hořejšího, k silnici pole valchářova,
⁴ A díš jemu: Šetř se, abys se nekormoutil. Neboj se, a srdce tvé nechať se neděsí dvou ostatků hlavní těch kouřících se, před rozpáleným hněvem Rezinovým s Syrskými, a syna Romeliášova,
⁵ Proto že zlou radu složili proti tobě Syrský, Efraim a syn Romeliášův, řkouce:
⁶ Táhněme proti zemi Judské, a vyležme ji, a odtrhněme ji k sobě, a ustavme krále u prostřed ní syna Tabealova.
⁷ Toto praví Panovník Hospodin: Nestaneť se a nebude toho.
⁸ Nebo hlava Syrské země jest Damašek, a hlava Damašku Rezin, a po šedesáti pěti letech potřín bude Efraim, tak že nebude lidem.
⁹ Mezi tím hlava Efraimova Samaří, a hlava Samaří syn Romeliášův. Jestliže nevěříte, jistě že neostojíte.
¹⁰ I mluvil ještě Hospodin k Achasovi, řka:
¹¹ Požádej sobě znamení od Hospodina Boha svého, buď dole hluboko, aneb na hoře vysoko.
¹² I řekl Achas: Nebudu prositi, aniž budu pokoušeti Hospodina.
¹³ Tedy řekl [prorok]: Slyšte nyní, dome Davidův, ještě-liž jest vám málo, lidem býti k obtížení, že i Bohu mému k obtížení jste?
¹⁴ Protož sám Pán dá vám znamení: Aj, panna počne, a porodí syna, a nazůve jméno jeho Immanuel.
¹⁵ Máslo a med jísti bude, až by uměl zavrci zlé, a vyvoliti dobré.
¹⁶ Nýbrž prvé než bude uměti dítě to zavrci zlé a vyvoliti dobré, opuštěna bude země, kteréž nenávidíš pro dva krále její.
¹⁷ Na tebe [pak] přivede Hospodin, a na lid tvůj, i na dům otce tvého dny, jakýchž nebylo ode dne, v němž odstoupil Efraim od Judy, [a to] skrze krále Assyrského.
¹⁸ Nebo stane se v ten den, že pošepce Hospodin muchám, kteréž jsou při nejdalších řekách Egyptských, a včelám, kteréž jsou v zemi Assyrské.
¹⁹ I přijdou, a usadí se všickni ti v údolích pustých a v děrách skalních, i na všech chrastinách i na všech stromích užitečných.
²⁰ V ten den oholí Pán tou břitvou najatou, (skrze ty, kteříž za řekou jsou, skrze krále Assyrského), hlavu a vlasy noh, ano také i bradu do čista sholí.
²¹ I bude tehdáž, že [sotva] člověk zachová kravičku neb dvě ovce,
²² Avšak pro množství mléka, kteréhož nadojí, jísti bude máslo. Máslo zajisté a med jísti bude, kdožkoli v zemi bude zanechán.
²³ Bude také v ten čas, že každé místo, na němž jest tisíc kmenů vinných za tisíc stříbrných, trním a hložím poroste.
²⁴ S střelami a lučištěm tudy jíti musí; hložím zajisté a trním zaroste všecka země.
²⁵ Všecky pak hory, kteréž motykou kopány býti mohou, nebudou se báti hloží a trní; nebo budou za pastviště volům, a bravům ku pošlapání.

[editovat] Kapitola 8.

¹ I řekl mi Hospodin: Vezmi sobě knihu velikou, a napiš na ní písmem lidským: K rychlé kořisti pospíchá loupežník.
² I vzal jsem sobě za svědky věrné Uriáše kněze, a Zachariáše syna Jeberechiášova.
³ V tom přistoupil jsem k prorokyni, kteráž počala, a porodila syna. I řekl mi Hospodin: Dej mu jméno: K rychlé kořisti pospíchá loupežník.
⁴ Nebo prvé než bude uměti dítě to volati: Otče můj, matko má, odejme zboží Damašské a loupeže Samařské lid krále Assyrského.
⁵ I to ještě mluvil Hospodin ke mně, řka:
⁶ Poněvadž pohrdl lid ten vodami Siloe tiše tekoucími, raduje se z Rezina a syna Romeliášova,
⁷ Protož aj, Pán uvede na ně vody, řeky násilné a mnohé, [totiž] krále Assyrského, a všecku slávu jeho, tak že vystoupí ze všech toků svých, a půjde nad všecky břehy své.
⁸ Půjde i přes Judu, rozleje se a rozejde, až k hrdlu dosáhne, a roztažená křídla jeho naplní širokost země tvé, ó Immanueli.
⁹ Puntujtež se lidé, však potříni budete, (nýbrž pozorujte všickni v daleké zemi), přepašte se, však potříni budete, přepašte se, však potříni budete.
¹⁰ Vejděte v radu, a zrušena bude, mluvte slovo, a neostojíť; nebo s námi [jest] Bůh silný.
¹¹ Tak zajisté mluvil Hospodin ke mně, ujav [mne] za ruku, a dav mi výstrahu, abych nechodil cestou lidu tohoto, řka:
¹² Neříkejte: Spuntování, když lid ten praví: Spuntování; aniž se jako oni strachujte, nerci-li, abyste se děsiti měli.
¹³ Hospodina zástupů samého posvěcujte; on [budiž] bázeň vaše i strach váš.
¹⁴ A budeť [vám i] svatyní, kamenem pak urážky a skalou pádu oběma domům Izraelským, osídlem a léčkou [i] obyvatelům Jeruzalémským.
¹⁵ I urazí se o to mnozí, a padnou, a potříni budou, aneb zapletouce se, popadeni budou.
¹⁶ Zavaž osvědčení, zapečeť zákon mezi učedlníky mými.
¹⁷ Pročež očekávati budu na Hospodina, kterýž skryl tvář svou od domu Jákobova; na něj, pravím, čekati budu.
¹⁸ Aj, já a dítky, kteréž mi dal Hospodin, na znamení a zázraky v Izraeli od Hospodina zástupů, kterýž přebývá na hoře Sion.
¹⁹ Jestliže by vám pak řekli: Dotazujte se na hadačích a věšťcích, kteříž šepcí a šveholí, [rcete]: Nemá-liž se lid na Bohu svém dotazovati? K mrtvým-liž místo živých [má] se utíkati?
²⁰ K zákonu a svědectví! Pakli nechtí, nechať mluví vedlé slova toho, v němž není žádné záře,
²¹ Až by [každý] toulati se musil, zbědovaný jsa a hladovitý. I stane se, že se bude, hladovitý jsa, sám v sobě zlobiti, a zlořečiti králi svému a Bohu svému, buď že zhůru pohledí,
²² Buď že na zemi popatří, a aj, všudy ssoužení a tma, mrákota, bída i nátisk [v] temnostech.

[editovat] Kapitola 9.

¹ A však ne [tak obklíčí] mrákota té [země], kteráž ssoužena bude, jako když se ponejprv [nepřítel] dotkl země Zabulon a země Neftalím, [ani jako] potom, [když více] obtíží, naproti moři, při Jordánu Galilei lidnou.
² [Nebo] lid tento chodě v temnostech, uzří světlo veliké, [a] bydlícím v zemi stínu smrti světlo zastkví se.
³ Rozmnožil jsi tento národ, ale nezveličils veselé. A však veseliti se budou před tebou, tak jako se veselí ve žni, jako se radují, když dělí kořisti,
⁴ Když jho břemene jeho a prut ramene jeho, hůl násilníka jeho polámeš, jako za dnů Madianských,
⁵ Kdyžto všickni bojovníci předěšeni, a roucha ve krvi zbrocena, ano což hořeti mohlo, i ohněm spáleno.
⁶ Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje.
⁷ K rozmnožování [pak] toho knížetství a pokoje, [jemuž] nebude konce, [sedne] na stolici Davidově, a na království jeho, až je i v řád uvede, a utvrdí v soudu a v spravedlnosti, od tohoto času až na věky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.
⁸ Slovo poslal Pán Jákobovi, a padlo v Izraeli.
⁹ A zvíť všecken lid, Efraim, i obyvatelé Samařští, [kteříž] v pýše a vysokomyslnosti srdce říkají:
¹⁰ Padly cihly, ale [my] tesaným kamenem stavěti budeme; planí fíkové podťati jsou, a [my to v] cedry směníme.
¹¹ Ale zvýší Hospodin protivníky Rezinovy nad něj, a nepřátely jeho svolá,
¹² Syrské po předu, a Filistinské po zadu. I budou žráti Izraele celými ústy, aniž ve všem tom odvrátí se prchlivost jeho, ale ruka jeho předce [bude] vztažená.
¹³ Protože se lid ten nenavrací k tomu, kterýž jej bije, a Hospodina zástupů nehledají,
¹⁴ Protož odetne Hospodin od Izraele hlavu i ocas, ratolest i sítí jednoho dne.
¹⁵ (Stařec a vzácný člověk, onť jest hlava, prorok pak, kterýž učí lži, onť jest ocas.)
¹⁶ Nebo vůdcové lidu tohoto jsou svůdcové, a kteříž se jim vésti dadí, zhynuli.
¹⁷ Protož z mládenců jeho nepotěší se Pán, a nad sirotky a vdovami jeho neslituje se; nebo všickni jsou pokrytci a zločinci, a každá ústa mluví nešlechetnost. Aniž ve všem tom odvrátí se prchlivost jeho, ale předce ruka jeho [bude] vztažená.
¹⁸ Nebo roznícena jsouc jako oheň bezbožnost, bodláčí a trní pálí, potom zapálí [i] houště lesu; pročež rozptýleni budou jako dým u povětří.
¹⁹ Pro hněv Hospodina zástupů zatmí se země, a ten lid bude jako pokrm ohně. Žádný ani bratra svého šanovati nebude,
²⁰ Ale krájeje [sobě] po pravé straně, však lačněti bude, a zžíraje po levé, však nenasytí se. Jeden každý maso ramene svého žráti bude,
²¹ Manasses Efraima a Efraim Manessesa, oba [pak] spolu proti Judovi [budou]. Ve všem tom [však] neodvrátí se prchlivost jeho, ale předce ruka jeho [bude] vztažená.

[editovat] Kapitola 10.

¹ Běda těm, kteříž ustanovují práva nepravá, a spisovatelům, kteříž těžkosti spisují,
² Aby odstrkovali nuzné od soudu, a vydírali spravedlnost chudých lidu mého, vdovy aby byly kořist jejich, a sirotky aby loupili.
³ I což učiníte v den navštívení a zpuštění, kteréž zdaleka přijde? K komu se o pomoc utečete? A kde zanecháte slávy své,
⁴ By nemusila skloniti se mezi vězni, a mezi zbitými klesnouti? Ve všem tom neodvrátí se prchlivost jeho, ale předce ruka jeho [bude] vztažená.
⁵ Běda Assurovi, metle hněvu mého, ačkoli hůl rozhněvání mého jest v rukou jeho,
⁶ [A] na národ ošemetný pošli jej, a o lidu hněvu mého přikáži jemu, aby směle bral kořisti, a loupil bez milosti, a položil jej v pošlapání jako bláto na ulicích.
⁷ Ale on ne tak se bude domnívati, ani srdce jeho tak mysliti bude; nebo srdce jeho jest hubiti a pléniti národy mnohé.
⁸ Nebo řekne: Zdaliž knížata má nejsou také i králové?
⁹ Zdaliž jako Charkemis není Chalno? Zdali není jako Arfad Emat? Zdali není jako Damašek Samaří?
¹⁰ Jakož nalezla ruka má království bohů, ješto rytiny jejich byly nad Jeruzalémských a Samařských,
¹¹ Zdaliž jako jsem učinil Samaří a modlám jeho, tak neučiním Jeruzalému a obrazům jeho?
¹² I staneť se, když dokoná Pán všecko dílo své na hoře Sion a v Jeruzalémě, že navštívím ovoce pyšného srdce krále Assyrského, a nádhernost vysokých očí jeho.
¹³ Nebo řekne: V síle ruky své [to] jsem vykonal, a v moudrosti své; nebo jsem rozumný byl, a odjal jsem meze národů, a poklady jejich jsem vzebral, a strhl jsem [dolů], jako mocný, obyvatele.
¹⁴ Anobrž jako hnízdo nalezla ruka má zboží národů, a jako zbírána bývají vejce opuštěná, tak všecku zemi já jsem sebral, aniž byl, kdo by křídlem hnul, aneb otevřel ústa a siptěl.
¹⁵ Zdaliž se bude sekera velebiti nad toho, kdož ní seká? Zdaliž se honositi bude pila nad toho, kdož ní tře? Jako by se zpínala metla proti tomu, kdož by ji zdvihl; jako by se chlubila hůl, že není dřevem.
¹⁶ Protož pošle Pán, Hospodin zástupů, na vytylé jeho vyzáblost, a po zpodku slávu jeho prudce zapálí, jako silný oheň.
¹⁷ Nebo světlo Izraelovo bude ohněm, a Svatý jeho plamenem, i spálí a sžíře trní i bodláčí jeho jednoho dne.
¹⁸ Též spanilost lesu jeho, i úrodných polí jeho, od duše až do těla, všecko vyhubí. I stane se, že předěšený jsa, bude utíkati.
¹⁹ A pozůstalého dříví lesu jeho [malý] počet bude, tak že by je mohlo dítě popsati.
²⁰ I stane se v ten den, nebudou více ostatkové Izraelští a pozůstalí z domu Jákobova zpoléhati na toho, kdož je tepe, ale zpoléhati budou na Hospodina, Svatého Izraelského v pravdě.
²¹ Ostatkové obrátí se, ostatkové Jákobovi k Bohu silnému, reku udatnému.
²² Nebo byť bylo lidu tvého, Izraeli, jako písku mořského, ostatkové jeho obrátí se. Pohubení uložené rozhojní spravedlnost.
²³ Pohubení, pravím, a to jisté, Pán, Hospodin zástupů, učiní u prostřed vší této země.
²⁴ Protož takto praví Pán, Hospodin zástupů: Neboj se Assyrského, lide můj, kterýž přebýváš [na] Sionu. Prutem umrská tě, a holí svou opřáhne na tebe na cestě Egyptské.
²⁵ Po maličkém zajisté času dokoná se hněv a prchlivost má k vyhlazení jich.
²⁶ Nebo vzbudí na něj Hospodin zástupů bič, jako porážku Madianských na skále Goréb, a [jakož pozdvihl] holi své na moře, tak jí pozdvihne na něj, na cestě Egyptské.
²⁷ I stane se v ten den, že složeno bude břímě jeho s ramene tvého, a jho jeho s šíje tvé, nýbrž zkaženo bude jho od přítomnosti pomazaného.
²⁸ Přitáhne do Aiat, přejde přes Migron, v Michmas složí nádobí svá.
²⁹ Projdou průchod, v Gabaa budou míti hospodu k přenocování; ulekne se Ráma, Gabaa Saulovo uteče.
³⁰ Naříkej hlasem svým, město Gallim, ať se slyší v Lais: [Ach], ubohá Anatot.
³¹ Pohne se Madmena, obyvatelé Gábim schopí se.
³² Ještě téhož dne zastavě se v Nobe, pohrozí rukou svou hoře dcery Sionské, pahrbku Jeruzalémskému.
³³ Aj, Panovník Hospodin zástupů oklestí [vší] silou ratolesti, ty pak, kteříž jsou vysokého zrostu, podetne; i budou vysocí sníženi.
³⁴ Vyseká též houšť lesů sekerou, i Libán od velikomocného padne.

[editovat] Kapitola 11.

¹ Ale vyjdeť proutek z pařezu Izai, a výstřelek z kořenů jeho vyroste, [a] ovoce ponese.
² Na němž odpočine Duch Hospodinův, Duch moudrosti a rozumnosti, Duch rady a síly. Duch umění a bázně Hospodinovy.
³ A bude stižitelný v bázni Hospodinově, a nebudeť podlé vidění očí svých souditi, ani podlé slyšení uší svých trestati.
⁴ Ale souditi bude chudé podlé spravedlnosti, a v pravosti trestati tiché v zemi. Bíti zajisté bude zemi holí úst svých, a duchem rtů svých zabije bezbožného.
⁵ Nebo spravedlnost bude pasem bedr jeho, a pravda přepásaním ledví jeho.
⁶ I bude bydliti vlk s beránkem a pardus s kozlátkem ležeti; tolikéž tele a lvíče i krmný dobytek spolu budou, a malé pacholátko je povede.
⁷ [Také] i kráva a nedvědice spolu pásti se budou, a plod jejich spolu ležeti, lev pak jako vůl plevy jísti bude.
⁸ A lítý had nad děrou pohrávati bude s dítětem prsí požívajícím, a to, kteréž ostaveno jest, směle sáhne rukou svou do díry bazališkovy.
⁹ Neuškodí, aniž zahubí na vší mé hoře svaté; nebo země naplněna bude známostí Hospodina, tak jako vodami moře naplněno jest.
¹⁰ A budeť v ten den, že na kořen Izai, kterýž stane za korouhev národům, pohané pilně ptáti se budou; nebo odpočívání jeho bude slavné.
¹¹ I bude v ten den, že přičiní Pán po druhé ruky své, aby shledal ostatky lidu svého, což jich zanecháno bude od Assura, a od Egypta, a od Patros, a od Chus, a od Elam, a od Sinear, a od Emat, a od ostrovů mořských.
¹² A vyzdvihne korouhev mezi pohany, a sbéře zahnané Izraelské, a rozptýlené Judovy shromáždí ode čtyř stran země.
¹³ I přestane nenávist Efraimova, a nepřátelé Judovi vyhlazeni budou. Efraim nebude nenáviděti Judy, a Juda nebude ssužovati Efraima.
¹⁴ Ale vletí na rameno Filistinských k západu, a spolu loupiti budou národy východní. Na Idumejské a Moábské sáhnou rukou svou, a synové Ammon poslouchati jich budou.
¹⁵ Zkazí též Hospodin zátoku moře Egyptského, a vztáhne ruku svou na řeku v prudkosti větru svého, a rozrazí ji na sedm potůčků, a učiní, aby [je] v obuvi přejíti mohli.
¹⁶ I bude silnice ostatkům lidu toho, kterýž zanechán bude od Assyrských, jako byla Izraelovi v ten den, když vycházel z země Egyptské.

[editovat] Kapitola 12.

¹ I díš v ten den: Oslavovati tě budu, Hospodine, proto že byv hněviv na mne, odvrátil jsi prchlivost svou, a utěšil jsi mne.
² Aj, Bůh silný spasení mé, doufati budu, a nebudu se strašiti; nebo síla má a píseň a spasení mé [jest] Bůh Hospodin.
³ I budete vážiti vody s radostí z studnic toho spasení,
⁴ A řeknete v ten den: Oslavujte Hospodina, vzývejte jméno jeho, známé čiňte mezi lidmi skutky jeho, připomínejte, že vyvýšené jest jméno jeho.
⁵ Žalmy zpívejte Hospodinu, nebo veliké věci učinil; a to známé buď po vší zemi.
⁶ Prokřikni a zpívej, obyvatelkyně Sionská, nebo veliký [jest] u prostřed tebe Svatý Izraelský.

[editovat] Kapitola 13.

¹ Břímě Babylona, kteréž viděl Izaiáš syn Amosův.
² Na hoře vysoké vyzdvihněte korouhev, povyšte hlasu k nim, dejte návěští rukou, ať vejdou do bran knížecích.
³ Já jsem přikázal posvěceným svým, povolal jsem také i udatných reků svých k [vykonání] hněvu svého, veselících se z vyvýšení mého.
⁴ Hlas množství na horách, jakožto lidu mnohého, hlas [a] zvuk království [a] národů shromážděných: Hospodin zástupů sbírá vojsko [k] válce.
⁵ Táhnou z země daleké od končin nebes. Hospodin a osudí prchlivosti jeho, aby poplénil všecku zemi.
⁶ Kvělte, nebo blízko jest den Hospodinův, jako zpuštění od Všemohoucího přijde.
⁷ A protož všeliké ruce oslábnou, a všeliké srdce člověka rozplyne se.
⁸ I budou předěšeni, svírání a bolesti [je] zachvátí, jako rodička stonati budou; každý nad bližním svým užasne se, tváře jejich k plameni podobné budou.
⁹ Aj, den Hospodinův přichází přísný, a zůřivost a rozpálení hněvu, aby obrátil tu zemi v poušť, a hříšníky její z ní vyhladil.
¹⁰ Nebo hvězdy nebeské a planéty jejich nedopustí svítiti světlu svému; zatmí se slunce při vycházení svém, a měsíc nevydá světla svého.
¹¹ A navštívím na okršlku země zlost, a na bezbožných nepravost jejich; a káži přestati pýše pyšných, a vysokomyslnost tyranů snížím.
¹² Způsobím to, že dražší bude člověk nad zlato čisté, člověk, pravím, nad zlato z Ofir.
¹³ Z té příčiny zatřesu nebesy, a pohne se země z místa svého, v prchlivosti Hospodina zástupů, a ve dni rozpálení hněvu jeho.
¹⁴ I bude jako srna zplašená, a jako stádo, když není, kdo by [je] shromáždil; jedenkaždý k lidu svému se obrátí, a každý do země své uteče.
¹⁵ Kdožkoli nalezen bude, bude proboden, a kteříž by se koli shlukli, od meče padnou.
¹⁶ Nadto i dítky jejich rozrážíny budou před očima jejich, domové jejich zloupeni, a ženy jejich poškvrněny.
¹⁷ Aj, já vzbudím proti nim Médské, kteříž sobě stříbra nebudou vážiti, a v zlatě nebudou se kochati,
¹⁸ Ale z luků dítky rozrážeti, aniž se nad plodem života slitují, aniž synům odpustí oko jejich.
¹⁹ I budeť Babylon, [někdy] ozdoba království [a] okrasa důstojnosti Kaldejské, podobný podvrácené Sodomě a Gomoře.
²⁰ Nebudou se v něm osazovati na věky, ani bydliti od pokolení až do pokolení; aniž rozbije tam stanu svého Arab, ani pastýři tam odpočívati budou.
²¹ Ale lítá zvěř tam odpočívati bude, a domové jejich šelmami naplněni budou; bydliti budou tam i sovy, a příšery tam skákati budou.
²² Ozývati se také budou sobě hrozné potvory na palácích jejich, a draci na hradích rozkošných. A blízkoť jest, že přijde čas jeho, a dnové jeho prodlévati nebudou.

[editovat] Kapitola 14.

¹ Nebo slituje se Hospodin nad Jákobem, a vyvolí zase Izraele, a dá jim odpočinutí v zemi jejich; a připojí se k nim cizozemec, a přídržeti se budou domu Jákobova.
² Nebo pojmou ty národy, a přivedou je k místu svému, i uvedou je v dědictví dům Izraelský v zemi Hospodinově, za služebníky a za děvky; a jímati budou ty, kteříž je zjímali, a panovati budou nad násilníky svými.
³ I staneť se v [ten] den, v němž tobě odpočinutí dá Hospodin od těžkosti tvé a strachu tvého, a od poroby těžké, v kterouž jsi byl podroben,
⁴ Že uživeš přísloví tohoto o králi Babylonském, a řekneš: Aj, jak přestal násilník! Přestalo dychtění po zlatě.
⁵ Potřískal Hospodin hůl bezbožných, prut panujících,
⁶ Mrskajícího lidi v prchlivosti mrskáním ustavičným, panujícího v hněvě [nad] národy, kteříž ssužováni bývali bez lítosti.
⁷ Odpočívá, jest v pokoji všecka země, zvučně prozpěvují.
⁸ I jedloví veselí se nad tebou, [i] cedroví Libánské, [řkouce]: Jakž jsi klesl, nepovstal, kdo by nás podtínal.
⁹ [I] peklo zespod zbouřilo se pro tebe, k vyjití vstříc přicházejícímu tobě vzbudilo pro tě mrtvé, všecka knížata země; kázalo vyvstati z stolic jejich [i] všechněm králům národů.
¹⁰ Všickni tito odpovídajíce, mluví tobě: Což ty také jsi zemdlen jako i my, a nám podobný učiněn?
¹¹ Svrženať jest do pekla pýcha tvá, [i] zvuk hudebných nástrojů tvých; moli tobě podestláno, a červi tě přikrývají.
¹² Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy.
¹³ Však jsi ty říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční.
¹⁴ Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu.
¹⁵ A ty pak stržen jsi až do pekla, [pryč] na stranu do jámy.
¹⁶ Ti, kdož tě uzří, za tebou se ohlédati, [a] tebe spatřovati budou, [říkajíce]: To-liž jest ten muž, kterýž nepokojil zemi, a pohyboval královstvími,
¹⁷ Obracel jako v pustinu okršlek země, a města jeho bořil, vězňů svých nepropouštěl domů?
¹⁸ Všickni králové národů, což jich koli bylo, pochováni slavně doma jeden každý z nich;
¹⁹ Ty pak zavržen jsi od hrobu svého jako ratolest ohyzdná, a roucho zbitých, ukrutně zraněných, kteříž se dostávají do jámy mezi kamení, [a] jako mrcha pošlapaná.
²⁰ Nebudeš k oněmno v pohřbu přiúčastněn, nebo jsi poplénil zemi svou, lid svůj jsi pomordoval; nebudeť připomínáno na věky símě zlostníků.
²¹ Připravte se k zmordování synů jeho pro nepravosti otců jejich, aby nepovstali, a dědičně neujali země, a nenaplnili svrchku okršlku zemského městy.
²² Nebo povstanu proti nim, praví Hospodin zástupů, a zahladím jméno Babylona i ostatky syna i vnuka, praví Hospodin.
²³ A obrátím jej v dědictví bukačů, a [v] jezera vod, a vymetu jej pometlem zahynutí, praví Hospodin zástupů.
²⁴ Přisáhl Hospodin zástupů, řka: Jistě že jakž jsem myslil, tak bude, a jakž jsem uložil, stane se,
²⁵ Že potru Assyrského v zemi své, a na horách svých pošlapám jej, a odejde z nich jho jeho, břímě také jeho s ramene jejich sňato bude.
²⁶ Toť jest ta rada, kteráž zavřína jest o vší té zemi, a to jest ta ruka vztažená proti všechněm těm národům.
²⁷ Poněvadž pak Hospodin zástupů usoudil, kdo [to] tedy zruší? A ruku jeho vztaženou kdo odvrátí?
²⁸ Léta kteréhož umřel král Achas, stalo se proroctví toto:
²⁹ Neraduj se všecka ty země Filistinská, že zlámán jest prut toho, kterýž tě mrskal; nebo z plemene hadího vyjde bazališkus, jehož plod [bude] drak ohnivý létající.
³⁰ I budou se pásti prvorození chudých, a nuzní bezpečně odpočívati budou; kořen pak tvůj umořím hladem, a ostatky tvé zmorduje.
³¹ Kvěl, ó bráno, křič město, [již] jsi rozplynula se všecka ty země Filistinská; nebo od půlnoci oheň přijde aniž bude, kdo by stranil z obcí jeho.
³² Co pak odpovědí poslové národů? [To], že Hospodin upevnil Sion, v němž útočiště mají chudí z lidu jeho.

[editovat] Kapitola 15.

¹ Břímě Moábských. Když v noci Ar Moábské popléněno [a] zkaženo bude, když [i] Kir Moábské v noci popléněno [a] zkaženo bude,
² Vstoupí do Baít, a do Dibon a do Bamot s pláčem, nad Nébo a nad Medaba Moáb kvíliti bude, na všech hlavách jeho bude lysina, a každá brada oholena bude.
³ Na ulicích jeho přepáší se žíní, na střechách jeho i na ryncích jeho každý kvíliti bude, s pláčem se vraceje.
⁴ A křičeti bude Ezebon a Eleale, až v Jasa slyšán bude hlas jejich, nýbrž [i] zbrojní Moábští křičeti budou. Duše každého z nich žalostiti bude, a [řekne]:
⁵ Srdce mé řve nad Moábem a pevnostmi jeho, až [slyšeti] v Ségor, [jako] jalovice tříletá; nebo cestou Luchitskou s pláčem půjde, a kudyž se chodí k Choronaim, křik hrozný vydávatibudou,
⁶ Proto že vody Nimrim vymizejí, že uschne bylina, usvadne tráva, aniž co zeleného bude.
⁷ A protož zboží nachované a statky jejich odnesou ku potoku Arabim.
⁸ Nebo křik obejde vůkol meze Moábské, až do Eglaim kvílení jeho, a až do Beer Elim kvílení jeho,
⁹ Poněvadž [i] vody Dimon naplněny budou krví. Přidám zajisté Dimonu přídavků, [a pošli] na ty, kteříž ujdou z Moábských, lvy, i na pozůstalé [v té] zemi.

[editovat] Kapitola 16.

¹ Pošlete beránky panovníku země, počnouc od Sela až do pouště, k hoře dcery Sionské.
² Sic jinak bude [Moáb] jako pták místa nemající, a s hnízda sehnaný; budou dcery Moábské při brodech Arnon.
³ Svolej radu, učiň soud, připrav stín svůj u prostřed poledne jako noc; skrej vyhnané, místa nemajícího nevyzrazuj.
⁴ Nechať u tebe pobudou vyhnaní moji, ó Moábe, buď skrýší jejich před zhoubcím; nebo přestane násilník, přestane zhoubce, pošlapávající vyhlazen bude z země.
⁵ A upevněn bude milosrdenstvím trůn, a seděti bude na něm stále v stánku Davidovu ten, kterýž by soudil a vyhledával soudu a pospíchal k spravedlnosti.
⁶ [Ale] slýchaliť jsme o pýše Moábově, [že] velmi pyšný jest, [o] pýše jeho, a chloubě jeho i spouzení se jeho, [ale] nepřijdouť k vykonání myšlénky jeho.
⁷ Protož kvíliti bude Moáb před Moábem, jeden každý kvíliti bude; nad grunty Kirchareset úpěti budete, [a říkati]: Jižť jsou zkaženi.
⁸ Nýbrž i réví Ezebon usvadlo, i vinní kmenové Sibma. Páni národů potřeli výborné réví jeho, kteréž až do Jazer dosahalo, a bylo se rozšířilo [při] poušti; rozvodové jeho rozložili se, a dosahali až za moře.
⁹ Protož pláči pro pláč Jazerských [a pro] vinici Sibma; svlažuji tě slzami svými, ó Ezebon a Eleale, nebo provyskování nad ovocem tvým letním a nad žní tvou kleslo.
¹⁰ A přestalo veselé a plésání nad polem úrodným, na vinicích se nezpívá, ani prokřikuje, vína v presích netlačí ten, kterýž tlačívá. Takž [i já] provyskování přestávám.
¹¹ Protože střeva má nad Moábem jako harfa znějí, a vnitřnosti mé pro Kircheres.
¹² I stane se, když zřejmé bude, an ustává Moáb nad výsostmi, že vejde do svatyně své, aby se modlil, však nic nespraví.
¹³ Toť jest to slovo, kteréž mluvil Hospodin o Moábovi již dávno.
¹⁴ Nyní pak praví Hospodin, řka: Po třech letech, jakáž jsou léta nájemníka, v potupu uvedena bude sláva Moábova se vším množstvím velikým, tak že ostatkové jeho budou skrovní, přemaličcí [a] mdlí.

[editovat] Kapitola 17.

¹ Břímě Damašku. Aj, Damašek přestane býti městem, a bude hromadou rumu.
² Zpuštěná města Aroer pro stáda budou, a odpočívati [tam] budou, a nebude žádného, kdo by [je] strašil.
³ I bude odjata pevnost od Efraima, a království od Damašku i ostatků Syrských; jako i sláva synů Izraelských na nic přijdou, praví Hospodin zástupů.
⁴ I bude v ten den, [že] opadne sláva Jákobova, a tuk těla jeho vymizí.
⁵ Nebo bude [Assur] jako ten, jenž shromažďuje ve žni obilé, a rámě jeho žne klasy, anobrž bude jako ten, jenž zbírá klasy v údolí Refaim.
⁶ Paběrkové však zanecháni v něm budou, jako [po] očesání olivy dvě neb tři olivky na vrchu větve, a čtyry [neb] pět na ratolestech jejích plodistvých, praví Hospodin Bůh Izraelský.
⁷ V ten den patřiti bude člověk k Učiniteli svému, a oči jeho k Svatému Izraelskému hleděti budou.
⁸ A nebude patřiti k oltářům, dílu rukou svých; ani [k tomu], což učinili prstové jeho, hleděti bude, ani k hájům, ani k obrazům slunečným.
⁹ V ten den budou města síly jeho opuštěna jako chrastinka a růžťka, kteráž opuštěna budou od synů Izraelských, i spustneš, [ó země].
¹⁰ Nebos se zapomněla na Boha spasení svého, a na skálu síly své nezpomenulas. Protož [ačkoli] štěpy rozkošné štěpuješ, a kmen vinný přespolní sázíš,
¹¹ V čas štěpování tvého [štípí], aby rostlo, opatruješ, nýbrž téhož jitra [o] to, což seješ, aby se pučilo, pečuješ: v den [však] užitku odejde žeň, na žalost [tvou] přetěžkou.
¹² Běda množství lidí mnohých, [kteříž] jako zvuk mořský ječí, a hlučícím národům, [kteříž] jako zvuk vod násilných hlučí,
¹³ Národům jako zvuk vod mnohých zvučícím; nebo je [Bůh] okřikne. Pročež daleko utíkati budou, a honěni budou jako plevy po vrších od větru, a jako chumel od vichřice.
¹⁴ Nebo u večer aj, předěšení, a než jitro přijde, anť ho není. Tenť jest podíl těch, kteříž nás potlačují, a los těch, kteříž nás loupí.

[editovat] Kapitola 18.

¹ Běda zemi zastěňující [se] křídly, kteráž jest při řekách země Mouřenínské,
² Posílající po moři posly, v nástrojích z sítí po vodách, řka: Jděte, poslové rychlí, k národu rozptýlenému a zloupenému, k lidu hroznému zdávna i posavad, k národu všelijak potlačenému, jehož zemi řeky roztrhaly.
³ Všickni obyvatelé světa, a přebývající na zemi, když bude korouhev vyzdvižena [na] horách, uzříte, a když troubiti se bude trubou, uslyšíte.
⁴ Nebo takto praví Hospodin ke mně: Spokojímť se, a podívám z příbytku svého, a budu jako teplo vysušující po dešti, [a] jako oblak dešťový v čas horké žně.
⁵ Před vinobraním zajisté, když se vypučí pupenec, a květ vydá hrozen trpký, ještě rostoucí, tedy podřeže révíčko noži, a rozvody odejme a zpodtíná.
⁶ [I] budou zanecháni všickni spolu ptactvu [z] hor, a šelmám zemským, a bude na nich přes léto ptactvo, a všeliké šelmy zemské na nich přes zimu zůstanou.
⁷ V ten čas přinesen bude dar Hospodinu zástupů ([od] lidu rozptýleného a zloupeného, od lidu hrozného zdávna i posavad, národu všelijak potlačeného, jehožto zemi řeky rozchvátaly), k místu jména Hospodina zástupů, hoře Sion.

[editovat] Kapitola 19.

¹ Břímě Egyptských. Aj, Hospodin béře se na oblaku lehkém, apřitáhne na Egypt. I pohnou se modly Egyptské před tváří jeho, a srdce Egyptských rozplyne se u prostřed něho.
² Nebo spustím Egyptské s Egyptskými, tak že bojovati budou jeden každý proti bratru svému, a přítel proti příteli svému, město proti městu, království proti království.
³ A na nic přijde duch Egyptských u prostřed něho, a radu jeho sehltím. I raditi se budou modl a kouzedlníků a zaklinačů a hadačů.
⁴ Dám zajisté Egypt v ruku pánů ukrutných, a král přísný panovati bude nad nimi, praví Pán, Hospodin zástupů.
⁵ A vymizejí vody z moře, i řeka osákne a vyschne.
⁶ I vzdálí se řeky, opadnou a vyschnou potokové Egyptští, třtí i rákosí usvadne.
⁷ Tráva okolo potoka a při pramenu potoka, i vše, což se seje při potoku, uschne, zmizí a ztratí se.
⁸ I budou žalostiti rybáři, a kvíliti všickni, kteříž mecí do potoka udici; a kteříž rozstírají síti na vody, na nouzi přijdou.
⁹ Zahanbeni budou i ti, kteříž dělají věci lněné [a] hedbávné, a kteříž tkají kment.
¹⁰ Nebo síti jeho budou zkaženy, i všickni dělající rybníky pro ryby.
¹¹ Jistě žeť jsou blázni knížata Soan, moudrých rádců Faraonových rada zhlupěla. Jakž říkati můžete Faraonovi: Syn moudrých já jsem, syn králů starožitných?
¹² Kdež jsou, kde ti moudří tvoji? Nechať oznámí nyní tobě, vědí-li, co uložil Hospodin zástupů o Egyptu.
¹³ Zbláznila se knížata Soan, podvedena jsou knížata Nof, svedli Egypt přednější [v] pokolení jeho.
¹⁴ Hospodin pustil mezi ně ducha závrativého, i spraví to, že zbloudí Egypt při všelikém předsevzetí svém, tak jako bloudí ožralec při vývratku svém.
¹⁵ Aniž bude dílo v Egyptě, kteréž by učinila hlava neb ocas, ratolest aneb sítí.
¹⁶ V ten den bude Egypt podobný ženám; nebo strašiti se a děsiti bude před zdvižením ruky Hospodina zástupů, kterouž on zdvihne proti němu.
¹⁷ A budeť země Judská Egyptu k hrůzi; každý, kdož zpomene na ni, strašiti se bude, pro radu Hospodina zástupů, kterouž zavřel o něm.
¹⁸ V ten den bude pět měst v zemi Egyptské, mluvících jazykem Kananejským, a přisahajících skrze Hospodina zástupů, jedno [pak] nazváno bude město zpuštění.
¹⁹ V ten den bude oltář Hospodinův u prostřed země Egyptské, a sloup při pomezí jejím Hospodinu;
²⁰ Bude, pravím, na znamení a na svědectví Hospodinu zástupů v zemi Egyptské. [A] když volati budou k Hospodinu příčinou těch, kteříž by je ssužovali, tedy pošle jim spasitele a kníže, i vysvobodí je.
²¹ I bude známý Hospodin Egyptským; nebo poznají Egyptští Hospodina v ten den, a ctíti [jej] budou obětmi a dary, a činiti budou sliby Hospodinu, i plniti.
²² A tak bíti bude Hospodin Egypt, aby zbije, uzdravil [jej]; nebo obrátí se k Hospodinu, a on je vyslyší a uzdraví.
²³ V ten den bude silnice z Egypta do Assyrie, i budou choditi Assyrští do Egypta, a Egyptští do Assyrie, a sloužiti budou Egyptští s Assyrskými [Hospodinu].
²⁴ V ten den bude Izrael Egyptským a Assyrským [jako] třetí [z nich, i budou] požehnaní u prostřed země.
²⁵ Nebo požehná jim Hospodin zástupů, řka: Požehnaný lid můj Egyptský, a dílo rukou mých Assur, i dědictví mé Izrael.

[editovat] Kapitola 20.

¹ Léta, kteréhož přitáhl Tartan do Azotu, poslán jsa od Sargona, krále Assyrského, a když bojoval proti Azotu, a vzal jej,
² Času toho mluvil Hospodin skrze Izaiáše syna Amosova, řka: Jdi a slož žíni z bedr svých, a obuv svou zzuj s noh svých. I učinil tak, a chodil nahý a bosý.
³ I řekl Hospodin: Jakož chodí služebník můj Izaiáš nahý a bosý, na znamení a zázrak, třetího roku Egypta a Mouřenínské země,
⁴ Tak povede král Assyrský jaté Egyptské a jaté Mouřenínské, mladé i staré, nahé a bosé, s obnaženými zadky, k hanbě Egyptských.
⁵ I užasnou se a zahanbí nad Mouřeníny, útočištěm svým, a nad Egyptskými, chloubou svou.
⁶ Tedy řekne obyvatel ostrovu tohoto v ten den: Aj hle, toť naše útočiště, k němuž jsme se utíkali o pomoc, abychom vysvobozeni byli z moci krále Assyrského. Jakž bychom my tedy ušli?

[editovat] Kapitola 21.

¹ Břímě pustého moře. Jako vichřice na poledne se žene, [tak] přijde z pouště, z země hrozné.
² Vidění tvrdé jest mi ukázáno. Nešlechetník nešlechetnost páše, a zhoubce hubí. Přitáhniž Elame, Médský oblehni. Všelikému úpění jeho přestati rozkáži.
³ Z té příčiny naplněna jsou bedra má bolestí, úzkosti postihly mne jako úzkosti rodičky; sklíčen jsem, slyše [to], strnul jsem, vida [to].
⁴ Zkormoutilo se srdce mé, hrůza předěsila mne, noc mých rozkoší obrátila se mi v strach.
⁵ Přistroj na stůl, nechť stráž drží strážný, jez, pí. Vstaňte knížata, mažte pavézy.
⁶ Nebo tak řekl ke mně Pán: Jdi, postav strážného, kterýž by to, což uhlédá, oznámil.
⁷ I viděl vozy, [a] dvěma řady jízdu, vozy, kteréž oslové, [a] vozy, kteréž velbloudové [táhli]; šetřil zajisté pilně s velikou bedlivostí.
⁸ A volal [jako] lev: Jáť, Pane můj, stojím na stráži ustavičně ve dne, nýbrž na stráži své já stávám v každičkou noc.
⁹ (A aj, v tom přijeli na vozích muži [a] dvěma řady jízda.) Zvolal tedy a řekl: Padl, padl Babylon, a všecky rytiny bohů jeho o zem roztřískány.
¹⁰ Méť jest humno, a obilé humna mého. Což jsem slyšel od Hospodina zástupů, Boha Izraelského, oznámil jsem vám.
¹¹ Břímě Dumy. Slyším hlas z Seir: Strážný, co [bylo] v noci? Strážný, co [se stalo] v noci?
¹² Řekl strážný: Přišlo jitro, a tolikéž noc; chcete-li hledati, hledejte. Navraťte se, přiďte.
¹³ Břímě na Arabii. Po lesích v Arabii nocleh mívati budete, ó pocestní Dedanských.
¹⁴ Obyvatelé země Tema nechať vynesou vody vstříc žíznivému; s chlebem jeho nechať vyjdou proti utíkajícímu.
¹⁵ Nebo před mečem utíkati budou, před mečem vytaženým, před lučištěm nataženým, před těžkostí boje.
¹⁶ Tak zajisté řekl Pán ke mně: Že po roce, jakýž [jest] rok nájemníka, přestane všecka sláva Cedar,
¹⁷ A pozůstalý počet střelců udatných synů Cedar zmenšen bude; nebo Hospodin Bůh Izraelský [to] mluvil.

[editovat] Kapitola 22.

¹ Břímě údolí vidění. Cožť se stalo, že jsi vystoupilo všecko na střechy,
² Město plné hřmotu [a] hluku, město veselící se? Zbití tvoji nejsou zbiti mečem, ani zhynuli v boji.
³ Všecka knížata tvá rozprchla se napořád, od střelců svázána jsou. Což jich koli nalezeno jest v tobě, napořád svázáni jsou, zdaleka utíkají.
⁴ Protož jsem řekl: Ponechejte mne, ať hořekuji s pláčem, a neusilujte mne těšiti nad popléněním dcerky lidu mého.
⁵ Nebo jest den ssoužení, a pošlapání, a v mysli sevření ode Pána, Hospodina zástupů, v údolí vidění, [den] boření zdi, a křiku k horám.
⁶ Byltě zajisté Elam pochytil toul s vozy lidu vojenského, a Kir ukázal pavézu.
⁷ I stalo se, že nejvýbornější údolí tvá naplněna byla vozy, a vojáci silně položili se u brány,
⁸ A odkryto bylo zastření Judovo; však obrátilo jsi zřetel v ten den k zbrojné komoře.
⁹ I k zbořeninám města Davidova dohlédli jste, nebo mnohé byly, a shromáždili jste vody rybníka dolního.
¹⁰ Domy též Jeruzalémské sečtli jste, i pobořili, abyste utvrdili zed.
¹¹ Udělali jste také stav mezi dvěma zdmi pro vody rybníka starého, aniž jste popatřili k Učiniteli jeho, a toho, kdo jej vzdělal od starodávna, neviděli jste.
¹² Nadto když volal Pán, Hospodin zástupů, v ten den k pláči a k kvílení, a k lysině a k přepásání se žíní.
¹³ A aj, radost a veselí vaše zabijeti voly, a bíti ovce, jísti maso, a píti víno, [a říkati]: Jezme, píme, nebo zítra zemřeme.
¹⁴ Ale známéť jest [to] v uších mých, [praví] Hospodin zástupů. Protož nikoli vám nebude odpuštěna ta nepravost, až [i] zemřete, praví Pán, Hospodin zástupů.
¹⁵ Takto praví Pán, Hospodin zástupů: Jdi, vejdi k Sochitskému tomu, k Sobnovi správci domu, [a řekni:
¹⁶ Co ty zde máš? A koho zde máš, že jsi vytesal sobě zde hrob? Vytesals sobě na vysokém místě hrob svůj, a vystavěls na skále příbytek svůj.
¹⁷ Aj, Hospodin, kterýž tě přistřel, jakž na muže znamenitého náleží, a kterýž tě výborně přioděl,
¹⁸ Prudce tě zakulí [jako] kuli do země všelijak prostranné. Tam umřeš, tam i vozové slávy tvé, ó ohyzdo domu Pána svého.
¹⁹ A tak seženu tě s místa tvého, a s úřadu tvého svrhu tě.
²⁰ I stane se v ten den, že povolám služebníka svého Eliakima syna Helkiášova,
²¹ A obleku jej v sukni tvou, a pasem tvým potvrdím ho, panování tvé také dám v ruku jeho. I bude za otce obyvatelům Jeruzalémským a domu Judovu,
²² A vložím klíč domu Davidova na rameno jeho. Když otevře, žádný nezavře, a když zavře, žádný neotevře.
²³ A vbiji jej [jako] hřebík v místě pevném, a bude stolicí slávy domu otce svého.
²⁴ I zavěsí na něm synové a dcery všecku slávu domu otce jeho, všecko nádobí, [i] to nejmenší, od nádobí, z něhož se pije, až do všech nádob vinných.
²⁵ V ten den, praví Hospodin zástupů, pohne se hřebík, kterýž vbit byl v místě pevném, a vyťat bude, a spadne, odťato bude i břímě, kteréž jest na něm; nebo Hospodin mluvil.

[editovat] Kapitola 23.

¹ Břímě Týru. Kvělte lodí mořské; nebo popléněn jest, tak že není ani domu. Aniž kdo přichází z země Citim; známé učiněno jest jim.
² Umlknětež obyvatelé ostrovu, kterýž kupci Sidonští, plavíce se přes moře, naplňovali,
³ A jehož úrody na velikých vodách, símě Sichor, žeň jeho, užitek potoka, a kterýž byl skladem národů.
⁴ Zastyď se, Sidone, nebo praví moře, pevnost mořská, řkuc: Nepracuji ku porodu, a nerodím, a nevychovávám mládenců, [aniž] odchovávám panen.
⁵ Jakož nad pověstí o Egyptu, tak žalostiti budou nad pověstí [o] Týru.
⁶ Přepravte se do Tarsu, kvělte obyvatelé ostrovu.
⁷ To-liž by se vždycky veselilo? Jestiť starožitnost jeho ode dnů starodávních, ale zavedouť je daleko nohy jeho.
⁸ Kdo že to usoudil proti Týru, korunujícímu [jiné], jehož kupci jsou [jako] knížata, a kramáři jeho znamenití v zemi?
⁹ Hospodin zástupů usoudil to, aby zohavil pýchu všelikého slavného, a za nic položil všecky znamenité země.
¹⁰ Navrať se do země své jako řeka, ó dcero Tarská, neníť [tam] více ani pasu.
¹¹ Vztáhl ruku svou na moře, pohnul královstvími; Hospodin přikázal o tržišti, aby zkaženy byly pevnosti jeho.
¹² A řekl: Nebudeš se více veseliti, trpěc nátisk, panno, dcero Sidonská. Povstaň, beř se do Citim, [ale] i tam nebudeš míti odpočinutí.
¹³ Aj, země Kaldejská, ten lid nebyl [lidem]. Assur vzdělal ji pro obyvatele pustin, vystavěli věže jejich, vzdělali paláce její, tak že i Assyrii vyvrátil.
¹⁴ Kvělte lodí mořské, nebo zpustěna jest pevnost vaše.
¹⁵ I stane se v ten den, že v zapomenutí bude Týrus za sedmdesáte let, jako za věk krále jednoho. Do skonání sedmdesáti let bude míti Týrus jako písničku nevěstky.
¹⁶ Vezmi harfu, obcházej město, ó nevěstko v zapomenutí daná, hrej dobře, zpívej dlouho, abys v pamět uvedena byla.
¹⁷ I bude po dokonání sedmdesáti let, že navštíví Hospodin Týr, ale on navrátí se zase k nevěstčí mzdě své, a smilniti bude se všemi královstvími země na okršlku světa.
¹⁸ Však kupectví jeho a mzda jeho svatá bude Hospodinu. Nebude na poklad skládána, ani schovávána, ale pro ty, kteříž přebývají před Hospodinem, bude kupectví jeho, aby jedli do sytosti, a měli roucho dobré.

[editovat] Kapitola 24.

¹ Aj, Hospodin vyprázdní zemi, a pustou učiní; promění zajisté způsob její, a rozptýlí obyvatele její.
² I budeť jakož lid tak kníže, jakož služebník tak pán jeho, jakož děvka tak paní její, jakož kupující tak prodávající, jakož půjčující tak vypůjčující, jakož lichevník tak ten, jenž lichvu dává.
³ Náramně vyprázděna bude země, a velice zloupena; nebo Hospodin mluvil slovo toto.
⁴ Kvíliti bude [a] padne země, zemdlí [a] padne okršlek země, zemdlejí vysocí národové zemští,
⁵ [Proto že] i ta země poškvrněna jest pod obyvateli svými; nebo přestoupili zákony, změnili ustanovení, zrušili smlouvu věčnou.
⁶ Protož prokletí zžíře zemi, a vypléněni budou obyvatelé její; protož hořeti budou obyvatelé země, a pozůstane lidí maličko.
⁷ Žalostiti bude mest, usvadne vinný kmen, úpěti budou všickni veselého srdce.
⁸ Odpočine radost bubnů, přestane hluk veselících se, utichne veselí harfy.
⁹ Nebudou píti vína s prozpěvováním, zhořkne opojný nápoj pitelům jeho.
¹⁰ Potříno bude město marnosti; zavřín bude každý dům, aby do něho nechodili.
¹¹ Naříkání [bude] na ulicích pro víno, zatemněno bude všeliké veselí, odstěhuje se radost země.
¹² Zůstane v městě poušť, i brány zbořeny budou.
¹³ Nebo tak bude u prostřed země, u prostřed národů, jako očesání olivy, jako paběrkování, když se dokoná vinobraní.
¹⁴ Tiť pozdvihnou hlasu svého, prozpěvovati budou v důstojnosti Hospodinově, prokřikovati budou [i] při moři.
¹⁵ Protož v údolích oslavujte Hospodina, na ostrovích mořských jméno Hospodina Boha Izraelského.
¹⁶ Od končin země slyšíme písničky o slávě spravedlivého. Ale [já] řekl jsem: Zchuravěl jsem, zchuravěl jsem. Ach, na mé hoře, že nešlechetní nešlechetnost provodí, nešlechetnost, pravím, že tak nestydatě páší.
¹⁷ Hrůza a jáma a osídlo tě očekává, ó obyvateli země.
¹⁸ I stane se, [že] kdož uteče před pověstí strachu, upadne do jámy, a kdož vyleze z jámy, v osídle uvázne; nebo průduchové s výsosti otevříni budou, a zatřesou se základové země.
¹⁹ Velmi se rozstoupí země, velice se rozpadne země, náramně pohybovati se bude země.
²⁰ Motaje, motati se bude země jako opilý, a přenešena bude jako chaloupka; nebo těžce na ni dolehne nepravost její, i padne tak, že nepovstane více.
²¹ I stane se v ten den, navštíví Hospodin vojsko vysoké na výsosti, též i krále zemské na zemi.
²² Kteřížto shromážděni budou, tak jako shromažďováni bývají vězňové do žaláře, a zavříni budou u vězení; po mnohých, pravím, dnech navštíveni budou.
²³ I zahanbí se měsíc, a zastydí slunce, když kralovati bude Hospodin zástupů na hoře Sion, a v Jeruzalémě, a před starci svými slavně.

[editovat] Kapitola 25.

¹ Hospodine, ty jsi Bůh můj, vyvyšovati tě budu, a oslavovati budu jméno tvé; nebo jsi učinil předivné věci. Rady [tvé] zdávna [uložené] jsou věrná pravda.
² Nebo jsi obrátil město v hromadu, město hrazené v zříceninu, paláce cizozemců, aby nebyli městem, [a] na věky aby nebyli zase staveni.
³ Protož ctíti tě budou lid silný, města národů hrozných báti se tebe budou.
⁴ Nebo jsi byl hradem chudému, hradem nuznému v úzkosti jeho, útočištěm před povodní, zastíněním před horkem; (nebo vzteklost ukrutníků podvrátila by zed).
⁵ Hlučení cizozemců jsi přetrhl jako horkost v sucho, horkost stínem oblaku; zhouba ukrutných přetržena.
⁶ I učiní Hospodin zástupů všechněm národům na hoře této hody z věcí tučných, hody z [vína] vystálého, z věcí tučných, mozk v sobě majících, z [vína] vystálého a učištěného.
⁷ A zkazí na hoře této zastření, kteréž zastírá všecky lidi, a přikrytí, jímž přikryti jsou všickni národové.
⁸ Sehltí i [smrt] u vítězství, a setře Panovník Hospodin slzu s všeliké tváři, a pohanění lidu svého odejme ze vší země; (nebo Hospodin mluvil).
⁹ Pročež řekne v ten den: Aj, Bůh náš tento [jest], očekávaliť jsme na něj, a vysvobodil nás. Onť jest Hospodin, jehož jsme očekávali; plésati a veseliti se budeme v spasení jeho.
¹⁰ Nebo odpočine ruka Hospodinova na hoře této, a mlácen bude Moáb na místě svém, jako vymlacována bývá pleva do hnoje.
¹¹ A roztáhneť ruce své u prostřed něho, jako roztahuje ten, kterýž plyne k plování, a poníží pýchy jeho rameny rukou svých.
¹² A tak pevnost [i] výsost zdí tvých sehne, poníží [a] srazí na zem až do prachu.

[editovat] Kapitola 26.

¹ V ten den zpívána bude píseň tato v zemi Judské: Město máme pevné, [sám Bůh] spasením obdařil zdi a valy [jeho].
² Otevřete brány, ať vejde národ spravedlivý, ostříhající všeliké pravdy.
³ Člověka spoléhajícího [na tě] ostříháš v pokoji; v pokoji, nebo v tebe doufá.
⁴ Doufejtež v Hospodina až na věky; nebo v Hospodinu, v Hospodinu [jest] skála věčná.
⁵ Ale obyvatele vysokých míst snižuje, města vyvýšeného ponižuje, ponižuje ho až k zemi, sráží je až do prachu.
⁶ Pošlapává je noha, nohy chudého, krokové nuzných.
⁷ Cesta spravedlivého jest upřímá; stezku spravedlivého vyrovnáváš.
⁸ Také na cestě soudů tvých, Hospodine, očekáváme na tě; ke jménu tvému a k rozpomínání se na tě [patří] žádost duše.
⁹ Duše má touží po tobě v noci, nýbrži duchem svým ve mně ráno tě hledám. Nebo když soudové tvoji dějí se na zemi, obyvatelé okršlku zemského učí se spravedlnosti.
¹⁰ Když se milost činí bezbožnému, neučí se spravedlnosti; v zemi pravosti neprávě činí, a nehledí na důstojnost Hospodinovu.
¹¹ Hospodine, ačkoli vyvýšena jest ruka tvá, však toho nevidí. Uzříť a zahanbeni budou, závidíce lidu [tvému]; nadto i ohněm ty nepřátely své sehltíš.
¹² Nám, Hospodine, způsobíš pokoj; nebo i všecko, cožkoli se dálo při nás, dělal jsi pro [dobré] naše.
¹³ Hospodine, Bože náš, panovaliť jsou nad námi páni jiní než ty, ([my však] toliko v tebe [doufajíce], rozpomínali jsme se na jméno tvé).
¹⁴ [Ale již] zemřevše, neoživouť, mrtví jsouc, nevstanouť, proto že jsi je navštívil, a vyplénil, i zahladil všecku památku jejich.
¹⁵ Rozmnožil jsi národ, ó Hospodine, rozmnožil jsi národ, [a] oslaven jsi, [ač jsi jej] byl vzdálil do všech končin země.
¹⁶ Hospodine, v úzkosti hledali tebe, vylévali prosby, když jsi je trestával.
¹⁷ Jako těhotná, blížíc se ku porodu, svírá se, křičí v bolestech svých, tak jsme byli před tváří tvou, Hospodine.
¹⁸ Počali jsme, svírali jsme se, jako bychom rodili vítr: [však] jsme žádného vysvobození nezpůsobili zemi, aniž padli obyvateléokršlku zemského.
¹⁹ Oživouť mrtví tvoji, těla mrtvá má vstanou. Prociťte a prozpěvujte, obyvatelé prachu. Nebo rosa tvá [jako] rosa [na] bylinách, ale bezbožné k zemi zporážíš.
²⁰ Ej lide můj, vejdi do pokojů svých, a zavři dvéře své za sebou; schovej se na maličkou chvilku, dokudž nepřejde hněv.
²¹ Nebo aj, Hospodin béře se z místa svého, aby navštívil nepravost na obyvatelích země, a odkryje země zbité své, a nebude přikrývati více zmordovaných svých.

[editovat] Kapitola 27.

¹ V ten den navštíví Hospodin mečem svým přísným, velikým a mocným Leviatana, hada dlouhého, a Leviatana, hada stočilého, a zabije draka, kterýž [jest] v moři.
² V ten den o vinici výborné víno vydávající zpívejte.
³ Já Hospodin, kterýž ji ostříhám, každé chvilky budu ji svlažovati, [a] aby jí [někdo] neuškodil, v noci i ve dne ji ostříhati.
⁴ Prchlivosti při mně žádné není. Kdožmi dá bodlák a trn, abych proti ní válčil, a spálil ji docela?
⁵ Zdali sváže sílu mou, aby učinil se mnou pokoj, aby pravím, učinil se mnou pokoj?
⁶ Vždyť na to přijde, že se vkoření Jákob, zkvetne a zroste Izrael, a naplní okršlek zemský ovocem.
⁷ Nebo zdaliž jej tak ubil, jako ubil nepřítele jeho? Zdali jej zamordoval, jako jsou [jiní] zmordováni od něho?
⁸ Vedlé míry trestal jej [i] tehdáž, když jej zavesti dal, [ješto nepřítele] zachvátil větrem svým tuhým východním.
⁹ A protož tím způsobem očištěna bude nepravost Jákobova, a toť [bude] veliký užitek, že odejme hřích jeho, když rozmece všecko kamení oltáře jako kamení vápenné rozsypané, neostojí hájové, ani sluneční obrazové;
¹⁰ Když město hrazené zpustne, [a bude] příbytkem zavrženým a opuštěným jako poušť, tam pásti se bude tele, a tam léhati, a pokazí docela výstřelky jeho.
¹¹ Když počne zráti žeň jeho, potřína bude; ženy přijdouce, zapálí ji. Nebo ten lid nemá žádného rozumu; protož neslituje se nad ním učinitel jeho, a stvořitel jeho neučiní jemu milosti.
¹² I stane se v ten den, když pomstu uvoditi bude Hospodin od toku řeky až do potoka Egyptského, že vy, synové Izraelští, po jednom sebráni budete.
¹³ Stane se také v ten den, že troubeno bude trubou velikou, i přijdou, kteříž byli zahynuli v zemi Assyrské, a zahnáni byli do země Egyptské, a klaněti se budou Hospodinu na hoře svaté v Jeruzalémě.

[editovat] Kapitola 28.

¹ Běda koruně pýchy, ožralcům Efraimským, květu nestálému [v] kráse a slávě své, těm,kteříž jsou při vrchu údolí velmi úrodného, a ztupeným od vína.
² Aj, silný a mocný Páně jako příval [s] krupobitím, [jako] povětří vyvracející, jako povodeň vod prudkých [a] rozvodnilých prudceaž k zemi porazí.
³ Nohami pošlapána bude koruna pýchy, ožralci Efraimští.
⁴ Tehdáž stane se, že květ [ten] nestálý [v] kráse a slávě své těch, kteříž jsou při vrchu údolí velmi úrodného, bude jako ranní ovoce, prvé než léto [bývá]; kteréž vida někdo, nepustil by ho z ruky, až by je snědl.
⁵ V ten den bude Hospodin zástupů korunou ozdoby, a korunou okrasy ostatkům lidu svého,
⁶ A duchem soudu sedícímu na soudu, a silou těm, kteříž zapuzují válku až k bráně.
⁷ Ale i ti od vína bloudí, a od opojného nápoje se potácejí. Kníže i prorok bloudí, [přeplňujíce se] nápojem opojným, pohlceni jsou od vína, potácejí se od nápoje opojného, bloudí u vidění, chybují v soudu.
⁸ Nebo všickni stolové plní jsou vývratků [a] lejn, tak že žádného místa [čistého] není.
⁹ Kohož by vyučoval umění? A komu by posloužil, aby vyrozuměl naučení? [Zdali] ostaveným od mléka, odtrženým od prsí?
¹⁰ Poněvadž [měli] naučení za naučením, naučení za naučením, správu za správou, správu za správou, trošku odtud, trošku od onud.
¹¹ A však [jako by] neznámou řečí a cizím jazykem mluvil lidu tomuto,
¹² Kdyžto jim řekl: Totoť jest odpočinutí, způsobte odpočinutí ustalému, toť jest, pravím, odpočinutí. Ale nechtěli slyšeti.
¹³ [I] bude jim slovo Hospodinovo naučení za naučením, naučení za naučením, správa za správou, správa za správou, troška odtud, troška od onud; [k tomu] aby šli a padajíce nazpět, setříni byli, a zapleteni jsouce, aby polapeni byli.
¹⁴ Protož slyšte slovo Hospodinovo, muži posměvači, panující nad lidem tímto, kterýž jest v Jeruzalémě:
¹⁵ Proto že říkáte: Učinili jsme smlouvu s smrtí, a s peklem máme srozumění, pomsta rozvodnilá, ač přecházeti bude, nepřijde na nás, jakžkoli jsme položili svod za útočiště své, a pod falší jsme se ukryli:
¹⁶ Z té příčiny takto praví Panovník Hospodin: Aj, já zakládám na Sionu kámen, kámen zkušený, úhelný drahý, základ pevný; kdo věří, nebudeť kvapiti.
¹⁷ A vykonám soud podlé pravidla, a spravedlnost podlé závaží, i zamete to omylné útočiště krupobití, a skrýši povodeň zatopí.
¹⁸ A tak zrušena bude smlouva vašes smrtí, a srozumění vaše s peklem neostojí; [a] když přecházeti bude pomsta rozvodnilá, budete od ní pošlapáni.
¹⁹ Jakž jen počne přecházeti, zachvátí vás; každého zajisté jitra přecházeti bude, ve dne i v noci. I stane se, že sám strach tomu, což jste slýchali, k srozumění poslouží,
²⁰ Zvlášť když bude tak krátké lůže, že se nebude lze stáhnouti, a přikrýti úzké, by se i skrčil.
²¹ Nebo jako na hoře Perazim povstane Hospodin, jako v údolí Gabaon hněvati se bude, aby dělal dílo své, neobyčejné dílo své, aby vykonal skutek svůj, neobyčejný skutek svůj.
²² A protož nebuďtež již posměvači, aby se nezadrhla osídla vaše; nebo o zkažení, a tojistém, vší země slyšel jsem ode Pána, Hospodina zástupů.
²³ Nastavte uší, a slyšte hlas můj; pozorujte, a poslechněte řeči mé.
²⁴ Zdaliž každého dne oře oráč, aby sel, prohání brázdy, a vláčí rolí svou?
²⁵ Zdali když srovná svrchek její, nerozsívá viky, a nerozmítá kmínu a neseje pšenice přední a ječmene výborného, i špaldy v místě příhodném?
²⁶ Nebo učí jej rozšafnosti, Bůh jeho vyučuje jej.
²⁷ Nebýváť pak okovaným smykem mlácena vika, aniž kolem vozním po kmínu se vůkol jezdí; nebo holí vytlouká se vika, a kmín prutem.
²⁸ Pšenice mlácena bývá; však [i té] ne vždycky mlátiti bude, aniž ji potře kolem vozu svého, ani o zuby jeho rozdrobí.
²⁹ I to od Hospodina zástupu vyšlo, [kterýž] jest divný [v] radě, a veleslavný v skutku.

[editovat] Kapitola 29.

¹ Běda Arieli, Arieli městu, [v kterémž] bydlil David. Přidejte rok po roku, nechať zařezují beránky.
² Však předce ssoužím Ariele. I nastane žalost a zámutek, nebo mi bude jako Ariel.
³ Položím se zajisté vůkol proti tobě vojensky, a ssoužím tě bez lítosti, a vzdělám proti tobě šance.
⁴ Tehdy sníženo jsuc, z země mluviti budeš, a z prachu šeptati bude řeč tvá; bude, pravím, jako hadače z země hlas tvůj, a z prachu řeč tvá siptěti.
⁵ Nebo jako prášku drobného bude množství nepřátel tvých, a jako plev létajících množství ukrutníků, a stane se [to] hned v okamžení.
⁶ Od Hospodina zástupů navštíveno bude hromem a země třesením, a zvukem velikým, vichřicí a bouří a plamenem ohně sžírajícího.
⁷ I budeť jako zdání vidění nočního množství všech národů bojujících proti Arieli, a všech válčících proti němu a pevnostem jeho, a ssužujících jej.
⁸ Bude, pravím, jako když se lačnému ve snách zdá, an jí, ale když procítí, prázdný [jest] život jeho; a jako když se žížnivému ve snách zdá, an pije, a když procítí, žíznivým zůstává, a duše jeho [vždy] žádá: tak bude množství všech národů, bojujících proti hoře Sion.
⁹ Jak zpozdilí jste, ješto byste se měli užasnouti; rozkoš provodíte, je