Ballady Göthovy/Král duchů

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Přejít na: navigace, hledání
Ballady Göthovy
Johann Wolfgang von Goethe
◄ Fialka Král duchů Johanka Sebusova ►
Údaje o textu
Titulek: Král duchů
Autor: Johann Wolfgang von Goethe
Zdroj: [1] a [2]
Licence: PD old 70
Překlad: Ladislav Quis
Licence překlad: PD old 70
logo Wikipedie další články:
Král kouzelný

V noc pozdní čí klus tmou větrem zlým?
Aj, to tě otec je s děckem svým;
on drží hocha ve loktech svých,
jej chová jistě, jej hřeje v nich.

Co skryl jsi úzkostně, synu můj líc? —
Hle, otče, král duchů, nezříš nic?
To s chvostem, s korunou král je duch! -
Ba mhy to jen, můj synu, pruh. —

„Chtěj se mnou se, mé dítě, brát!
„Což hezké s tebou hry budu hrát;
„je krásných květin u břehu dav,
„moje máti mnohý zlatý má háv."

Můj otče, můj otče, a neslyšíš snad,
král duchů tiše co slibuje dát? —
Buď klidný, zůstaň klidný, jsem jist,
to v suchém listí větru je svist.

„Chceš, hezký hochu, ty se mnou jít?
„Moje dcery tě budou v péči mít;
„moje dcery noční vždy zahájí rej,
„jim uhýčkat, utančit, úpět se dej." —

Můj otče, můj otče, a nevidíš tam
teď dcery královy v zatemní sám? —
Ó, věř, ó, věř mi, synu můj, zřít
to starých jen vrb je šedavý svit.

„Tě miluju, jat krásnou jsem postavou tvou;
„a svolným-li nejsi, pak sílu ciť mou." —
Můj otče, můj otče, a nyní mne jal!
Ba, ublížil už mi duchů král! —

Jest hrůza otci, on rozjel se v trysk,
on v loktech dítě své kvílící tisk,
v dvůr s trudem s těží dorazil on;
leč v jeho loktech už hoch vzal skon.