Bajky Lafonténovy/Kůň a jelen

Za pradávných časů byl kůň svobodným zvířetem; neznaltě sedla, uzdy, postraňků a ostruh, ni vozu a těžkých nákladů, neb toho tenkráte člověku k žití nebylo třeba.

Tu stalo se, že znepřátelil se hřebec s jelenem a chtěl ho stíhat; ale jelen byl jako střela a kůň nemohl ho dohonit. I uchýlil se ke člověku s prosbou, aby mu pomohl jelena potrestat. Muž byl mu po vůli, vložil na koně sedlo, uzdu a třemeny, a vyhoupnuv se na něj pronásledoval jelena; brzy ho dostihl a oštěpem usmrtil. Kůň vzdával vřelé díky svému mstiteli a chtěl zas do lesa se vrátit.

„No tak,“ řekl muž, „já tě pomstil, nuže služ mi za to; mohu tě teď potřebovat, a tobě dobře u mne se povede!“ A již vedl koně do stáje, která se stala jeho vězením.

„Ach, ach,“ vzdychal kůň, „proč byl jsem tak pomstychtivý, teď pozbyl jsem za to svobody!“ Bylo pozdě, zahynul v otroctví.

Ať pomsta sebe více těší, přece jest příliš draze vykoupena, dán-li za ni statek, bez něhož vše ostatní ceny nemá.