Ave dea, moriturus te salutat

Smrt s krásou jesti dvojí a hluboká báje,
v nich tolik azuru i stínů, že bys řek,
to sestry dvě jsou, plny obě téhož taje
a stejně úrodných a děsných myšlenek.

Ó ženy, hlasy, oči, vlas jenž zlatem hraje
neb tmí se, žijte, mějte lásku, půvab, vděk,
ó ptáci zářící chmurného žití háje,
ó perly, velké moře jež v svůj mísí jek!

Náš úděl, Judito, se spolu dobře snáší,
až ku podivu vidět tvář mou vedle vaší;
jsou božskou strží vašich očí žáry.

Já cítím propast hvězd že v duši mám;
jsmeť oba nebe sousedi, madame,
to tím, že krásná jste a já že starý.