Autor:Josef Svatopluk Machar
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Josef Svatopluk Machar |
|---|
| () |
| [[Image:|228px]] |
| * 29. únor 1864, Kolín |
| † 17. březen 1942, Praha |
| český básník |
 Biografie na české Wikipedii |
| [[w:{{{kódwiki}}}:{{{BiografieHomeWiki}}}|Biografie na {{{na-jaké}}} Wikipedii]] |
 Citáty na Wikicitátech (česky) |
 Citáty na Wikicitátech () |
| Citáty na Wikicitátech () |
 Multimedia na Commons |
 Seznam děl v NK ČR |
Josef Svatopluk Machar (1864–1942) byl český básník. Svým dílem vyjadřoval deziluzi jak z rakouského státu a klerikalismu, tak i z poměrů v Československé republice po 1. světové válce.
[editovat] Dílo
[editovat] Básně
- ze sborníku Patery knihy plodů básnických (1892):
- ze sborníku Poesie sociální (1902):
Macharova díla lze svobodně zveřejněnit až od roku 2013.
[editovat] Díla o autorovi
- František Bílý napsal o Macharovi ve sbírce Patery knihy plodů básnických (1892) na str. 396:
Nar. 29. února 1864 v Kolíně; jest bankovním úředníkem ve m. Vydal r. 1887 Confiteor, 1890 Bez názvu, 1891 Letní sonety, sarkasmem a povýšenou ironií sleduje rej života, ale má hluboký cit; idylky jeho vynikají něhou.
- Antonín Macek napsal o Macharovi ve sbírce Poesie sociální (1902) na str. 107:
J. Svatopluk Machar (1864). Básník nejdražší a nejbližší, organisovanému dělnictvu sociálně demokratickému, jemuž věnoval četné verše, vážené přímo z jeho bojů, snů, tužeb a postupu. S odvahou smělého piráta vrhl se v boj za volnost a práva člověka; v životě českém, příliš zpovrchnělém a zbahnělém působila Macharova poesie silným, revolučním otřesem. Byl konec konvencionelním frasím a básnickým okrasám, z veršů »Confiteoru« křičel sám drsný život, básník podával krutě pravdivě a upřímně celého člověka, trhaje masku všemu pokryteckému a falešnému, zachytil velkými rysy obrazy sociální bídy, otřásající nitrem právě tou nahou pravdou a silou děsné skutečnosti. Mohutné jsou básně jeho i tam, kde evokoval děje historické i kde řezavou, krutou ironií a satyrou trhá kulturní nízkost přítomnosti a vředy českého života společenského. Román veršem »Magdalena« zarývá se jako nůž operatéra do hnisajících ran buržoasní společnosti, pronikavě, tragickými rysy velkého smutku vylíčil básník strašlivou obmezenost, prázdnotu a krutost českého šosáctva. »Tristium Vindobona«, »Zde by měly kvést růže«, knihy lyriky, sonety, sociální verše i hluboká pozorování, z »Výletu na Krim« a hlavně kniha jeho »Golgatha« obsahují místa drahá každému českému sociálně demokratickému dělníku. S jakou silou a láskou kreslí Machar dělnické massy, ty bojovníky za lepší, silnou kulturu, valící se v před, jaké vzácné pochopení třídního zápasu bouří v jeho zvučných, kovových vetších! Proti militarismu, proti zabíjení ducha klerikalismem, proti molochu kapitalismu, jenž vzal i ženě a dítěti všecku radost ze života a učinil z nich otroky otroků, zvedá básník svůj prudký, čistě lidský protest, chce bojovníky ocelové pevnosti, kteří by dovedli zápasiti za jinou, pravdivou, zdravou a silnou kulturu obrozeného lidstva. K seznání poesie a ducha Macharova důležitá je velká kniha »Konfesse literáta«, autorova autobiografie a spolu znamenitý kulturní obraz českého ovzduší přítomné doby, jakož i »Knihy feuilletonů«,vyrostlé z básníkových bojů literárních a plné znamenitých charakteristik břitkého vtipu a bystrého pozorování.
