Anglické listy/Poutník navštěvuje katedrály

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Poutník navštěvuje katedrály
Autor: Karel Čapek
Zdroj: ČAPEK, Karel. Cestopisy I.
Městská jnihovna v Praze (PDF)
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Elyská katedrála, Yorská katedrála, Lincolnská katedrála, Durhamská katedrála

Katedrálová města jsou malá města s velkými katedrálami, ve kterých se konají nesmírně dlouhé bohoslužby; i přijde kostelník a nařídí turistovi, aby nekoukal na strop a pilíře, nýbrž sedl si do lavice a poslouchal, co tam v chóru odzpěvují. Tento zvyk mají kostelníci v Ely, Lincolnu, Yorku a Durhamu; nevím, co dělají jinde, neboť jinde jsem nebyl. Slyšel jsem ohromné množství litanií, žalmů, anthem a písní, a všiml jsem si, že anglické katedrály mají obyčejně dřevěné stropy, následkem čehož není u nich vyvinut opěrný systém kontinentální gotiky; že perpendikulární pilíře v Anglii mají vzhled složitého potrubí; že protestantští kostelníci jsou tvrdší než katoličtí a potrpí si stejně na spropitné jako kostelníci italští, jenže jsouce gentlemany – musejí dostat větší; že reformace vykonala velmi prasácké dílo, když zurážela hlavy soch a odstranila z kostelů obrazy a jiné pohanské modlářství. Následkem toho jsou anglické katedrály holé a divné, jako by se do nich nikdo nenastěhoval. A ještě horší je, že uprostřed hlavní lodi je uzavřený chór pro kněze, ministranty a elitu farnosti; ostatní lid sedí dole a nevidí nic než víceméně vyřezávané stěny chóru a zadek varhan; hlavní loď je tím důkladně porušena, celkový prostor je rozříznut vedví; jakživ jsem neviděl něco tak absurdního. Ale protože tam v chóru ještě pořád něco zpívají, je nutno se sebrat a jít ven.

Ely, Ely, lama sabachtani! Zradilo jsi mne, Ely, mrtvé město ležící u nohou románské katedrály, když unaven a žízniv jsem o páté hodině odpoledne tloukl na dveře čajoven a hospod, výčepů, trafik i papírníků, ale nebylo mi otevřeno. V pět hodin odpoledne Ely spí; neměl jsem bohužel pokdy vyzkoumat, co dělá Ely ve tři hodiny odpoledne nebo v deset hodin ráno; snad vůbec spí. I sedl jsem si mezi kravince ve veřejném parku a díval jsem se na ctihodnou katedrálu, která tu stojí k chvále boží. Ty kavky kolem věží jsou snad duše kostelníků, kteří zaživa strašili v kostele.

Lincoln běží do kopečka, má hrádek a katedrálu a něco po Římanech, zapomněl jsem už co; katedrála je šerá a krásná, a zpívají tam nějaké bohoslužby pro tři kostelníky, kteří mne nevraživě hlídají. Co mohu činit? Sbohem, kostelníci, jedu se podívat do Yorku.

V Yorku je katedrála ještě krásnější; chci si ji prohlédnout, ale kostelník povídá, abych toho jako nechal, že za chvíli budou bohoslužby. I šel jsem se projít na hradby a nakreslil jsem si odtamtud yorkský minster, třebaže se v něm konaly bohoslužby; snad proto přijdu do anglického pekla. Kolem je pěkný Yorkshire, krajina těžkých krav a slavných prasat, středisko všech anglických šunek a špeků; a ulice v Yorku jsou staré a hezké, s vysunutými štíty a černými trámy. Mnoho bych mohl říci o dějinách Yorku, ale musím jet do Durhamu.

Katedrála v Durhamu je prastará a strmí na vysoké skále; uvnitř se konají bohoslužby s kázáním, zpěvem a kostelníky; přece však jsem viděl hrob Bedy Ctihodného, zavalité pilíře a křížové chodby a výpravu hezkých Američanek; ty pilíře jsou pokryty hluboko vtesaným ryhováním, což působí zvláštním, skoro polychromatickým dojmem. Mimoto je tam hrob svatého Cuthberta, starý hrad a staré kamenné domky, a pěkné městečko běží z kopce na kopec, a víc už o tom nevím.

Tedy anglická chrámová architektura je úhrnem méně malebná i méně plastická než kontinentální. Když se jednou přednormanským Britům povedlo postavit náramné chrámové lodi s dřevěným stropem, zůstali na tom i v gotice, patrně z pravěké konzervativnosti; i jsou jejich kostely převeliké síně s širokými okny, bez klenby a žebroví, bez mocně vysunutého systému opěrných pilířů, oblouků, fiál a celé té plastické frenezie; a mají dvě čtyřhranné věže v portále a jednu nad zkřížením, sochy vymetené reformací a chudou sochařskou výzdobu, vnitřní prostor pokažený chórem a varhanami a celkový dojem silně otřesený přítomností kostelníků.

Avšak ještě slovíčko o vás, malé kostýlky bez chórů a kostelníků, holé a chladné síňky boží s dubovým stropem, hřbitovním trávníkem dokola a čtyřhrannou věží mezi stromy, jež je tak typická pro anglický venkov jako báně cibulky pro náš venkov; věže, jež odbíjíte hodiny věčně stejným církevním nápěvem nad věčně stejnými náhrobky nebožtíků.