Anebo/To je ta vyvolená země…

To je ta vyvolená země,
to je ten vyvolený luh.
Hovoří s nebem vrchů témě,
z hořících keřů mluví bůh.

To je ta země vyvolená,
myšlenky věčné věčná stráž.
V té zemi žije kdesi žena,
ze které vzejde Mesiáš.

Toť starý průkopník je lidství,
jenž z kalu, rmutu zvedne výš.
To je ta země mučenictví.
Den její cti však uvidíš.

V té půdě rychle vzroste sémě
dějinnou sudbou zaseté.
To je ta vyvolená země,
kde květ dob lepších vykvete.

Je nutno staré rány zhojit.
A rány ty se zahojí.
Je nutno rozdělené spojit
tisíciletém po boji.

A krčí-li se v prachu po věk,
pramenů slyšte zurčení:
Nemůže zůstat malým člověk
v té svaté zemi Určení.

Ospale klímá duch. A věsí
své hlavy lidé bez slova.
Zdají se mlčet šumné lesy
a mlčet rovy hřbitova.

Zdá myšlenka se mluvit temně;
leč promluví keř hořící.
To je ta vyvolená země:
chce svoje slovo doříci!