Ach synku, synku
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Ach synku, synku |
| Podtitulek: | |
| Autor: | lidová |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | PEŘINA, František Jaroslav. Zpívejme! Výbor nejoblíbenějších vlasteneckých, společenských, milostných a národních písní českých. Praha: nákladem knihkupectví B. Stýbla, 1888. s. 207–208. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-traditional |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{{{{LICENCE-PŘEKLAD}}}}} |
| Související: | |
| Pod názvem Těžké orání vydáno též v ERBEN, Karel Jaromír. Písně národní v Čechách. Svazek I. Praha: Jan Host. Pospíšil, 1842. s. 199. | |
 Ach synku, synku |
|
| další články: |
|
Ach synku, synku, doma-li jsi?
Tatíček se ptá, oral-li jsi?
Oral jsem, oral, ale málo,
kolečko se mně polámalo.
Oral jsem, oral cestu bílou,
kudy jsem chodil za svou milou.
Což je ta cesta ušlapaná,
šla po ní holka uplakaná.
Což je ta cesta tvrdá orat,
že se nedáme spolu oddat.
Dejme si, hoši, dejme zahrát,
však už nám šijou v Praze kabát,
a v Hoře Kutné kamizolku,
že jsme měli každý hezkou holku.
