Žízeň po míru

Nechť krev se z ran ti řine, nechť
jen líce tvá se v slzách smáčí —
slast v bolu hýří ztajená,
a sladký balšám dříme v pláči.

Když nespáše to cizí kdos,
nechť vlastní ruka tvá tě zraní;
rci pěkně pánu bohu dík,
když milost je ti dána lkaní.

Den se svým hřmotem dozněl — noc
teď v táhlém šláři svém se snáší.
Ach, v jejím lůně žádný lump
ni hňup tě hudbou nevystraší.

Zde od mučidel pokoj máš,
zde bezpečen jsi před klavírem
i před výpravou operní
a virtuosem — kazimírem.

Zde lžigeniů ješitnost,
ta dotěrná, tě neotráví,
sem nemůže ni Meyerbeer
ni klaka jeho světoslávy!

Kdo hebký sluch a z luzy hnus,
proň nevýslovnou hrob má cenu —
Je dobrá smrt! Však lepší los,
být věky věků nezrozenu!