Šternberk na Sázavě

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Šternberk na Sázavě
Podtitulek: (Vyobrazení na str. 680, 681 a 688.)
Autor: Josef Václav Sládek
Zdroj: Zlatá Praha, roč. 1885, č. 46. str. 690
Ústav pro českou literaturu AV ČR
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Český Šternberk (hrad), Šternov

Malý fotografický přístrojek, ne těžší starých šesti liber, zavěšený v brašničce přes rameno, deset, dvacet suchých gelatinových desek v kapse jedné a a ve druhé malý váček k vyměňování desek těch i pod širým nebem, bez tmavé komory a zbytečného obtěžování sebe i jiných - toto zajisté skrovné a nenápadné vyzbrojení odmění svrchovaně ty malé nesnáze, které způsobuje výletníku do kraje nešení této přebytečné váhy. Jindý míval intelligentní tourista s sebou svou theku, do kteréž okresloval si památnosti, jež na cestě nalezl. Věc ta vyžadovala zajisté mnoho času, trpělivosti i dovednosti a až na vzácné výminky vypadaly přinešené domů skizzy buď velmi primitivně nebo aspoň nehotově. Dnes je tomu jinak. Je parný letní den; jdeš lesem a náhle objeví se před tebou malé, svěží údolíčko s bystrým potokem, tmavými olšemi a skupením bukův. Jaký to roztomilý obrázek, plný klidu a občerstvující tichosti! Zapomeneš únavy; za deset minut máš svou brašničku vyprázdněnu, fotografický přístrojek sestaven, příhodné místo voleno. Jsi-li gourmandem v užívání těchto krás přírody, díváš se několik minut tu na výjev před sebou, tu na jeho zářný, sytý obraz na desce v komoře, vložíš konečně desku gelatinovou, odkryješ poklopku objektivu a za půl vteřiny můžeš se opět dáti do skládání, odnášeje s sebou obraz všeho, cos viděl před sebou, u věrnosti, o kterou marně pokoušel by se štětec neb tužka. Po témdni, měsíci přijdeš domů, a kdy se ti zachce, rozsvítíš si večer ve svém pokoji lampičku s červeným sklem a »vyvineš« si přinešené obrázky jeden po druhém bez nesnází neb nějaké zvláštní umělosti processem zajisté pouze mechanickým. Jak rozkošné vzpomínky má pak takový výletník v zimě, když probírá se fotografiemi, kteréž jsou vesměs dílem rukou jeho! To není pak pouhá fotografie - celé to lesní svěží ovzduší, jakého pocítil jsi tenkráte na své vycházce, utkví v tom obraze. Slovem je v tom kousek poesie, jaké by nikdo v prosaickém fotografickém aparatu nehledal. A jak snadno lze si takovéto potěšení opatřiti! - Co rok rozchází se nás pražských výletníků na tisíce po Čechách. Každé místečko má svou zvláštnost a svou krásu. Jedno vábí půvabem krajiny celé, druhé roztomilým detailkem, třetí svou památností. Přijdete-li na venkov, navštěvujete naše staré české kostelíky a opuštěné kláštery? - Učiňte tak! Tu tam naleznete klenbu, arkýřek, oltářík, obraz, církevní nádobu, vyšívání na rouše, které jest pravým uměleckým, však nepovšimnutým, neoceněným skvostem. Za několik minut si ji ofotografujete. - Jaký to vskutku bohatý material pro jednotlivce a v souboru pro zachování našich uměleckých památek, aspoň v obraze! - V Anglii pořádají se co rok výstavy prací fotografů-amateurů - a co vzácného materialu se tu nakupí krajinářského i historicky uměleckého! - Obrázky hradu Šternberka, keré dnes »Zlatá Praha« jakožto otisky fotografií amateura přináší, nevynikají ovšem zvláštním uměleckým provedením, ale podávají charakteristiku krajiny posázavské, jedné z nejrozkošnějších, jakých máme v Čechách. Sázavský Šternberk náleží k nejpěknějším. Pomíjíme starobylého hradu (vystavěn r. 1243 Zděslavem z Divišova, jenž přijal jméno ze Šternberka), přes to, že se strany východní (obraz s loďkou) poskytuje pohled pěkný, - ale upozorňujeme pouze na některá postranní, od řeky Sázavy odbočující údolíčka, z nichž jednoho (jež vede k Šternovu) vzat jest obrázek na str. 688. - učiněný to krajinkový genre, a takových místeček jest na Sázavě bez počtu.

Z procházek po Sázavě. Původní reprodukce dle soukromé fotografie prof. J. V. Sládka.