Šejk a zloděj

Ty’s ukrad’ voly mé!
                              — Měj se mnou slitování!
Ty bez turbanu jdeš?
                              — Já nemám klobouk ani.
Vem tento turban můj!
                              — Což tady modou máte
     dát turban zloději, dřív než jej nabodáte?

— Tvůj šat je plný děr!
                                 — To pravda.
                                                      — Můj si vem!
Ten kaftan já?
                        — Jen vem, vy otrokyně sem,
     ty nejkrásnější tři z nich múžeš vybrat sobě,

— Já?
            — Volím za tebe; hle, tyto tři dám tobě.

— Ty hvězdy tři? Mám strach.
                                     — Vem k tomu stáda dále!
i tento náhrdlek, dar pradávného krále.

— To těžké zlato je, ó pane, rci mi jen,
     já nechápu ni zbla, ó rci, není to sen?
     Můj turban zelený a kaftan tkaný zlatem
     a řetěz na hrdlo mi dáváš, místo chvatem
     bys hlavu uříz’ mi, neb dal mne pověsiti?
     Ty všecko dáváš mi, co chtěl jsem tobě vzíti:
     svá stáda, nejhezčí své ženy i s tím skvostem?

— Což nebyl’s, zloději, kdys děda mého hostem?