Články z Národních novin/Chorvati a oktrojírka

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Články z Národních novin
Podtitulek: Chorvati a oktrojírka
Autor: Karel Havlíček Borovský
Zdroj: citanka.cz
Vydáno: Národní nowiny 1848-1850
Licence: PD old 70

- Vídeňské časopisy jsou skoro všechny buď ministerialní, neb alespoň by rády byly, kdyby jen mohly. Dočítáme se tedy v posledních číslech Lloydu a Presse nejhrubších urážek proti Chorvatům za příčinou oktrojované ústavy od 4. března. Házení okolo sebe samými Partikular separatistische Tendenzen, provinzieller Winkelpatriotismus, to jsou věci, které od takových pánů každý utrží, kdo nechce být poníženým služebníkem Němců. Tak daleko jdou tyto časopisy, že přirovnávají poslední zemský sněm trojjediného království Vídeňskému Sicherheitsausschuszu, a Presse se zrovna vyjadřuje, že chorvatský sněm zemský nemá jiné právo „než okrojovanou ústavu si zapsati a podle ní se říditi.“ Tak daleko to přivádí německé sobectví a servilnost, že konečně upírají hlavní zásadu všeho konstitučního života! Neb právě to jest hlavní známka absolutní vlády, že národ jiná práva nemá, „než vůli panovníka si zapsati a podle ní se říditi.“

My dívajíce se na věci nyní pouze z praktického stanoviska, nemůžeme sobě ovšem taky přáti, aby národ chorvatský ve své jinak zcela spravedlivé opposici proti oktrojované ústavě dále šel neb snad dokonce k nějakému násilnému odporu se zavábiti dal. Což by mohlo býti společným nepřátelům naší svobody a národnosti vítanější, než aby jeden národ pěkně po druhém k jejich většímu pohodlí se poraziti a pak potrestati dal. Nyní proti Chorvatům neni ani za mák právní příčiny, a dostanou-li horší ústavu než měli dříve, bude to před celým světem pěkné znamení vděčnosti za jejich krvavé hájení mocnářství rakouského: a takové jmění třeba hned nyní nevyplácelo hotovými, přece ponese zatím dobré úroky a časem svým se jak náleží vyplatí. Kdyby ale nyní třeba jen jedna strana (nedočkavější) v Chorvátech násilný odpor a revoluci zdvihla, víme již napřed, na čí straně bude vítězství, neboť jsou síly právě v tuto chvíli příliš nestejné; a pak by se všem Chorvatům s radostí napsala do rejstříku ta vina některých a našla by se vítaná záminka nedržeti jim v ničem slovo.

Hlavní námitka Chorvatů proti oktrojované ústavě jest její přílišná centralisace. Ale v tomto ohledu by jistě nemoudré bylo, aby Chorvati sami o samotě proti ní se bránili, při čem jejich síly vystačiti nemohou, kdežto s druhé strany jisto jest, že všichni ostatní národové (vyjmouc snad něco nejurputnějších Němců) tu samou námitku proti této ústavě činí, tak že podle našeho mínění oktrojovaná ústava ani jeden říšský sněm přečkati nemůže. Ať tedy Chorvaté své síly i svou nechuť proti oktrojované ústavě zachovají až k té příležitosti, kde také my všichni rovněž tak nespokojení jako oni budeme moci své síly s nimi spojiti proti oktrojované ústavě. Tato příležitost bude na prvním říšském sněmu. Uvidíme pak, kolikráte se bude asi moci opakovat ten experiment rozpouštění říšských sněmů!

Ohlédněme se jenom okolo sebe, ani jeden národ (vyjmouc jednu část sobeckých Némoů) není spokojen s tou centralisací, kterou oktrojovaná ústava předpisuje: Slované, Rumuni, Vlachové to již všichni osvědčili, a o Maďařích ani pochybnosti není, že jim též nebude dosti té zdánlivé autonomie, kterou jednotlivým zemím tato ústava ponechává, tedy skoro všichni v tomto ohledu stejně smýšlíme: proč bychom tedy jeden po druhém se svým odporem vystupovali, dadouce se přemoci, proč maříme sil svých v této nesvornosti bez spojení, proc bychom raději všichai pohromadě v úplných silách nepozdvihli svých hlasů ? - První říšský sněm může teprve platně rozhodnouti o budoucí trvanlivé ústavě rakouské a že tato bude foederativní, nepochybujeme nikterak.