Číše (Banville)

Poeta v číši své, v níž pýcha rytce žije,
se často opíjí, bolesti víno pije.
Však brzy po víně on přijde na kvasnice,
kde smutku, lítosti spí divná míchanice
a po kvasnicích všech, když octne se až u dna,
tam zeje tísně, muk a nudy černá studna,
tam láska marná spí ku Idealu, který
skráň zvedá z rmutu, spí tam příšerný sen sterý.
A básník v příval ten se dlouho dívat musí,
ač cítí, šklebí se, a z duše se mu hnusí,
však v očích pochmurných vše Orestovy hrůzy:
»Miláčku, dopij to!« zní za ním povel Muzy.